Ze zápisků

Údaje o textu
Titulek: Ze zápisků
Autor: Julius Zeyer
Zdroj: Zeyer, Julius. Ostatní prósa. Spisy Julia Zeyera, svazek XXXIV. Nákladem České grafické akciové společnosti „Unie“, Praha, 1907. S. 173–174.
Online na Internet Archive
Vydáno: 1907
Licence: PD old 70

Bylo to v Rusku, v létě, k večeru. Oběd byl u konce, byli jsme trochu chlazeného šampaňského pili, právě tolik, co stačilo, abychom se na svět růžovou barvou co možná nejméně falšovaného »veuve Cliquot«[red 1] dívali. Zapálili jsme papirosky a vyšli, celá společnost, do zahrady. Tu zjevila se náhle u nízkého plotu stařena tragická. Bledá jako smrt, smutná jako — Rus. Natáhla dlaň, tvrdou, suchou, stvořenou, by se zavřela v pěst a na bránu sladce dřímající netečnosti bušila.

Plotu nejblíže stál syn hostitelův, hoch v onom věku, ve kterém mizí u dětí anděl a probouzí se bestie. Nebyl zlý, pouze rozmazlený a přede vším líný. Vida žebračku obával se, že jej pošleme domů pro almužnu. Netrpělivě kývl stařeně — v tom zpozoroval, že jeho chrt právě ohlodanou kost upustil. Podal jí stařeně. Ona jí neodhodila, nerozzlobila se, neklnula, pohlédla jen smutně na nás a řekla tichým, nevýslovné dojemným hlasem: »Co dělat.« A chtěla odejít.

Hoch byl sice trestán, žebračka bohatě obdařena, ale palčivá bolest proto mi neustala v srdci, a onen večer byl bych nad tím zaplakal, že jsem člověkem.

V tom výstupu zračila se celá lidská společnost, a ta tragická stařena s tím pohledem nejhlubší resignace — to byla celá Rus!

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. veuve Cliquot (nebo Clicquot) [vyslov „vev clikó“] čili „vdova Cliquotová“ je značka francouzského šumivého vína; má typickou oranžovou vinětu.