Ze říší přírody/Oměj čili šalamounek
| Ze říší přírody Alfons Bohumil Šťastný | ||
| Koniklec | Oměj čili šalamounek | Petržel |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Oměj čili šalamounek |
| Autor: | Alfons Bohumil Šťastný |
| Zdroj: | ŠŤASTNÝ, A. B. Ze říší přírody. Praha: M. Knapp, 1891. s. 47–49. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Dva střevlíci ulovili tučnou žížalu. Že však byli velice hladoví, nechtěli se o ni děliti; každý přál si podržeti kořisť pro sebe.
„Já jsem ji první viděl,“ zvolal jeden.
„A já ji první slyšel šramotiti pod zemí!“ vykřikl druhy. „Náleží tedy po právu mně.“
I nemohli se nikterak dohodnouti. Hlad jejich vzrůstal více a více, — a vedle nich ležela pěkná kořisť.
„Kéž by tu byl někdo, jenž by nad rozsoudil!“ zvolal první střevlík.
„Pojďme tedy někoho hledat!“ pobízel druhý.
I vzali oba do kusadel dešťovku a dali se na pochod. Přišli k záhonku, na němž vypínal se vysoký oměj, s květy přilbicovitými, barvy pěkně modré.
„Aj, kam tak spěcháte?“ oslovil oměj střevlíky.
„I jdeme na radu,“ odvětili oba. „Rozsuď nás, prosíme tě!“
I pověděli oměji svou příhodu.
Oměj se zamyslil a po chvíli pravil: „Nechte mi tu zatím svou kořisť a jděte hledat nové žížaly. Až ji sem přinesete, rozsoudím vás.“
Střevlíkům nebylo příliš milé vydati se znovu na cestu o hladovém žaludku; přece však uposlechli. Štěstí jim přálo; neboť brzy opět ulovili tučnou žížalu.
Plni radosti spěchali s ní k oměji.
„Kdo ji nejdříve viděl?“ vyzvídal oměj.
„Já!“ odpověděl druhý střevlík.
„A kdo ji dříve slyšel?“ ptal se oměj.
„Tuk jako jsem předešlou kořist první shlédl, nyní opět ji mé ucho dříve zaslechlo,“ vysvětloval první střevlík.
„Nuže, slyšte můj rozsudek,“ vece vážně oměj. „Kdybyste byli ke mně nepřišli na radu, buď byste měli každý jen půl dešťovky, anebo ji byl snědl jen jeden z vás. Teď však jste každý žížalu viděl i slyšel; nuže, vezměte si každý jednu!“
„Moudrý jsi oměji, jako král Šalamoun!“ ozvali se jedním hlasem střevlíci a chutě pustili se do hojné snídaně.
Pověsť o tom roznesla se mezi všemi květinami, a ty pak neříkaly oměji jinak nežli šalamounek.