Ze říší přírody/Živec
Ze říší přírody Alfons Bohumil Šťastný | ||
Jak povstalo stříbro | Živec |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Živec |
Autor: | Alfons Bohumil Šťastný |
Zdroj: | ŠŤASTNÝ, A. B. Ze říší přírody. Praha: M. Knapp, 1891. s. 82. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Mnoho živočichův i mnoho rostlin bylo již stvořeno. Potom došlo na nerosty. Jména jejich odpovídala hlavně tvaru, povrchu a barvě, neb jiným jich vlastnostem. Konečně proneseno jméno živec.
„A co bude živiti, vznešený Stvořiteli?“ osmělil se jeden z andělů ptáti se. „Vždyť je to pouhý kámen, jenž nikomu za potravu sloužiti nemůže.“
„Zvíš toho časem.“ —
Uplynulo mnoho století. Působením větru a deště zvětraly balvany živce a měnily se ve drobný prášek, jejž přívaly zanesly do rovin. I přišli lidé a roviny ty oseli pšenicí a žitem. A hle, kde naplaven byl prášek ze živce, tam bujelo osení nejzdárněji.
„Teď pochopuji, proč dáno onomu nerostu jméno živec,“ řekl anděl. „Jedině proto, že živí rostliny v půdě zakořeněné. Moudrý jsi, Pane náš!“ —
A ještě za dnešních časů užívá se živcové moučky s prospěchem ku mrvení vysílených polí.