Za armádou musí stát celý národ
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Za armádou musí stát celý národ |
| Podtitulek: | Projev presidenta republiky Beneše ve válečné škole. Kultura vojenství je součást obecné kultury národní |
| Autor: | Edvard Beneš |
| Zdroj: | Lidové noviny, roč. 44, č. 208. str. 1 Moravská zemská knihovna v Brně |
| Vydáno: | 24. 04. 1936 |
| Licence: |  PD old 70 |
TNO — Praha 23. dubna.
President republiky dr. Eduard Beneš navštívil dnes v průvodu přednosty své vojenské kanceláře generála inž. Bláhy kurs pro vyšší velitele a Vysokou válečnou školu. Ve vestibulu učiliště očekával presidenta republiky ministr národní obrany s generalitou. President republiky s velkým zájmem sledoval řešení námětu operačního, které důstojníci-frekventanti kursu pro vyšší velitele prováděli. Po skončeném cvičení ocenil president republiky způsob výcviku, který shlédl a zdůraznil, že naši vyšší velitelé se musí bedlivě připravovat, aby mohli daných prostředků vždy co nejplatněji a nejúčinněji využít.
Proto u nás, pravil, téměř do krajnosti musíme uplatňovat zásadu výběru těch nejschopnějších na vyšší místa velitelská. Při formování velitelských osobností klade se nám ovšem jako základní problém nejen odborného výcviku, ale i celé výchovy, výchovy k velení, k velitelství, k vedení, k rozhodování, odvahu vzít na sebe odpovědnost.
V dalším pak president republiky vyzvedl, že je třeba důsledně pěstovat klidnou rozvahu a sebedůvěru a že se nesmíme podceňovat i kdybychom měli proti sobě protivníka zdatného a početnějšího. Nesmíme zapomínat, že i když protivníka nepodceňujeme, má náš vojín i náš velitel vynikající vlastnosti, jimiž v mnohém směru předčí všechny své možné soky.
Nelekejte se naší zeměpisné polohy. Když mi někdo tu otázku položí, odpovídám: Ano, ale v té jsme již dvanáct století a jsme tu stále a dnes silnější než kdykoliv dříve. Proto se ničeho nebojím. Obstáli jsme a obstojíme i v budoucnosti. Sebedůvěra, klidné, pevné, odhodlané sebevědomí bude a musí být vždy hlavní složkou naší armádní morálky.
Za armádou a její prací musí stát celý národ. To znamená, že politické vedení státní musí mít porozumění a znalost svého úkolu ve věcech obrany, že celý stát a národ musí mít silné nervy, rozvahu, klid a nezdolné odhodlání, to jest pevně věřit v jistotu své nezdolnosti a tím pomáhat armádě. Vedle této morální přípravy musíme ovšem udělat všechno, abychom organisačně a materiálně připravili armádu co nejsilnější a technicky co nejzdatnější; to znamená, že se musíme snažit, abychom měli ve státě všecko v pořádku sociálně a hospodářsky a ovšem — jako bývalý ministr zahraničí musím dodat — abychom dobrou diplomatickou přípravou armádě v poli a pro její řešení zbraněmi vytvořili situaci co nejlepší.
To vše jsou veliké úkoly, jsme si jich vědomi. Dnešní vážná doba nás nutí, abychom na ně myslili. Jsem přesvědčen, že můžeme počítat s vámi. Věřím v náš zdatný velitelský sbor. My, činitelé političtí a vedoucí, budeme plně konat svou povinnost s vámi a s vaší pomocí. Pánové, děkuji vám. Dále s klidem, s důvěrou, pevností a sebevědomím do práce!
Nato odebral se president republiky k návštěvě Vysoké školy válečné.
Po skončeném vyučování shromáždili se všichni profesoři a posluchači ve velkém sále a president republiky dr. Beneš učinil projev, v němž zdůraznil význam a smysl Vysoké školy válečné a její veliké a odpovědné poslání pro stát a národ.
Vojenská věda a vojenské zaměstnání je dnes ohromným komplexem nejrůznějších a nejsložitějších otázek. Dějiny válek, i světové války, nám na mnoha místech dokazují, že vyškolení na pouhé teoretiky válečnictví nestačí. Proto kladu velký důraz na to, aby již při vyučování vojenským odborným disciplínám na Vysoko škole válečné se stavělo vždy na praktické využití získaných vědomostí, zejména podle vhodných historických příkladů. Vím, že to činíte. Naše válečná škola dosáhla vysoké úrovně vědecké, která je uznávána i za hranicemi, neboť jsou na naší válečné škole také někteří cizí páni důstojníci. Rád to konstatuji.
Přeji naší Vysoké škole válečné a tím i našemu státu, aby její práce přinesla bohatý úspěch, aby z jejích frekventantů vyrostli takoví velitelé a vojevůdci, jakými s pýchou se mohou pochlubit staré válečné školy. A chtěl bych závěrem k tomu dodat: Velcí váleční geniové v historii — podle zdání běžných pozorovatelů — se najednou jako meteor objeví a jakoby duchem božím osvíceni vítězí. Je to pravidelně jen zdání. Podle mého přesvědčení genius v žádném oboru činnosti se jen tak beze všeho nerodí. Opravdový genius vždycky úžasně mnoho ve svém oboru pracoval. Souhlasím s těmi, kdož vojákům říkají: Genius je práce, nebo aspoň stejně vloha jako práce. Tož páni profesoři i žáci, páni důstojníci, v zájmu státu, v zájmu své pověsti, svého historického poslání, ve jménu těch ideálů, jež naše armáda vždy bude statečně hájiti: připravujte se, pracujte!
Po skončeném projevu pozdravil přítomné, kteří mu odpověděli mohutným Zdar!