Z podmořských zahrad
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Z podmořských zahrad |
| Autor: | Bohumil Bauše |
| Zdroj: | Malý čtenář, ročník XL. číslo 1 |
| Vydáno: | 1920 |
| Licence: |  PD old 70 |
Moře chladnějšího, a mírného pásma mívá někdy nevlídnou, pošmournou tvář; příboj vln vyhazuje na břeh tmavé chaluhy a mořskou trávu, které záhy černají a tvoří černavou obrubu dosahu přílivu. Není chudý život živočišstva mořského ani zde, kdo chce však spatřiti celou nádheru tajemné říše Neptunovy, tomu jest navštíviti tiché zátoky tropických moří, kde za zvlášť příznivého osvětlení a při tiché hladině mořské zjeví se mu obraz čarovný, pestrý barvami a prapodivnými tvary. Jsou to pověstné útesy korálové zvlášť v Indickém a Tichém oceáně, vylíčené cestovateli již tolikráte, vždy s novými a podivnějšími objevy.
Dnes jsou sice hojné pomůcky k znázornění onoho života pod mořem: malíři se našli, kteří ve zvláštním k tomu zřízeném potápěcím zvoně kreslili, fotografovali a malovali pohledy z bezprostřední blízkosti pod vodou, sběratelé snesli pro musea bílé, červené, černé, modré stavby korálův, uměle vypraeparována byla pomíjející sklovitá průhledná tělíska vodních tvarů, fotografováno pod vodou i přenášeny celé skupiny do rozsáhlých akvarií, kde návštěvník má dojem, že prochází se na dně mořském, aniž byl ohrožován strašnou tlamou žralokův a jiných nestvůr podmořských.
Než co to vše proti skutečnosti, když člověku možno za jasného svitu denního, když tropické slunce svisle paprsky své na hladinu vysílá, a paprsky od bílého dna korálového útesu v tiché vodě se odrážející osvěcují všechny jednotlivosti do hloubky 40—50 stop. Loďka se zaskleným dnem nese pozorovatele po čisté průhledné vodě, takže každý jednotlivý předmět zřetelně se rozeznává, ostře ozářený: tu dojem podivné zahrady jest úplný: krásné, černé a zlatožluté, do modra světélkující ryby vznášejí se jako ptáci mezi houštinami žlutých a lilákových korálů rohovitých. Ryby papouškovité s čelistmi zobákovitými jako by hlodaly na trsech jako králíci se pasoucí, zatím co jiné ulamují rozvětvené špice madrepor, aby dostaly se k ráčkům v mezerách trsu se schovávajícím.
Trsy korálů, vybudovaných součinností přečetných drobných jedinců hvězdovitých, tvoří tu strůmky, vějíře lesku kovového, rudě barevné varhanice, klobouky velikých hub, celé stoly a pod. Tu vějí mořská péra, díla malých jedincův, a zde opět kolébají se zvonovité medusy, na nichž světlo láme se jako na drahém opálu; na dně plíží se červené a modré hvězdice,, veliké ježovky, okurkovití sumýši a volně se pošinující sasanky.
Ale podivno! Květy a kvítky v těchto zahradách nejsou rostliny, i tyto zdánlivé lišejníky tam jsou trsy polypovitých slimejšů. Vytáhněte kus takového korálu z vody; kvítky zmizejí i krása; zatáhly se jednoduše do živé kůry, která vápenitou kostru jejich jako mázdra potahuje. Dejte větvičku do sklenice s mořskou vodou a za chvilku počnou se zvedati z této mázdry kvítkovití jedinci, rozevrou věnec svých drobounkých tykadel, po potravě slídících. Otřeste sklenicí a okamžitě zase kvítky se zatáhnou zpět. Jsou to tedy zvířata citlivá, spojená zde zvláštní pevnou osou, společně budující a hospodařící. Na trsu plovoucích trubýšů jest spojená kolonie různých jedinců, z nichž někteří starají se jen o polykání, jiní o obranu žahavými vlákny, měchýře pevné o pohyb, jiní o rozmnožování (viz vyobr.). Mořská péra jsou též dílo celé kolonie jedinců na společné plovoucí ose, ovládaných společnou vůlí, takže při podráždění celý válec se stáhne a do písku se noří. Tak v těchto zahradách jsou sami živí tvorové; rostlin tu není, leda ony vápenité řasy, které se zas více zvířecím tvarům než rostlinám podobají. Moře jest veliká říše, obklopující všechny díly světa, v jeho plodném lůně hledá se kolébka všeho tvorstva i suchozemského. Zůstaly tam tedy zjevy, které na souši nemají žádných téměř zástupců.