Z pamětí krevních písařů/Doslov

Z pamětí krevních písařů Josef Braun
XX. Zmar pamětí krevních písařů	Doslov

Údaje o textu
Titulek:	Doslov
Autor:	Josef Braun
Zdroj:	BRAUN, Josef. Z pamětí krevních písařů. Praha : F. Šimáček, 1886. s. 337–338. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Kámen náhrobní, který zavalili nad písařem krevním i jeho národem, rozrušen potopou obecné zkázy přihrnuvší se do království českého, za dvě stě let zvětral a proměnil se v úrodnou prsť. Krev, která před léty jej zbrotila, kosti, které zpráchnivěly pod ním, posvětily a zúrodnily drahou tu zem. A když pilná ruka Křísitelů rádlem práce dotkla se půdy té, aby ji, možno-li, ještě vzdělala, a když s čela jejich drahých hlav skanula v čerstvou brázdu krůpěj potu jejich námahy, a když padlo zrní lásky jejich v hloubi té půdy: ono semenem hořčičným prospívalo a na podiv světu vzrostl z něho mohutný strom vzkříšení národního. Potopa zkázy obecné zavalila nás, ale nezahubila. My byli poraženi, ale nebyli jsme zahlazeni. Třetí století od té doby chýlí se ku konci, a my dosud žijeme paměti předků svých. Naše porážka, pokoření u ponížení nebyly naším pádem konečným. Dosud jsme a již to, že po ranách, žádnému jinému národu v té míře nesouzených, dosud vlaje znovu vztýčená česká korouhev v boji o práva národní, posíliž nás k vědomí: Jestli budeme následovati ctností otcův svých, jejich obětavosti, jejich lásky k vlasti a svobodě, jejich tradic odvěkých a jestli stříci se budeme jejich poklesnutí, my i na dále budeme a — zvítězíme.