Z notýsku českého Honzy z pohádky/K nadpisu

Z notýsku českého Honzy z pohádky
	K nadpisu	(bez nadpisu)

Údaje o textu
Titulek:	K nadpisu
Autor:	Jan Urban Jarník
Zdroj:	JARNÍK, Jan Urban. Z notýsku českého Honzy z pohádky. Praha, nákladem vlastním, 1922. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ti, kteří obdrželi před rokem knížečku pod názvem „Český Honza z pohádky“ a „Dělají vždy šaty člověka?“ vědí, jak jsem k tomu pojmenování přišel, ostatním poslouží k vysvětlení několik slov.

Že jsem se před plnými šedesáti roky odhodlal jako syn chudého tkalce jíti na studie, za to jsem děkoval pouhé náhodě, vyslechl jsem totiž bezděky rozmluvu mne se týkající tehdejšího faráře potštýnského s učitelem. Šlo tenkráte o to, navštěvovati jako přípravu k dalším studiím čtvrtou hlavní třídu ve Vysokém Mýtě, kam jeli téhož roku tři z mých sourodáků. Měl jsem jeti s nimi na voze, s toho však sešlo; vydal jsem se na cestu, nesa v levé ruce uzlík s buchtami, jež mně matka na cestu upekla a třímaje v pravici hůl vyrobenou z lískového prutu. Takto jsem se vydal do světa za štěstím ne nepodoben Honzovi, jak se o něm vypravuje často v pohádkách. Aby pak podobnost byla ještě větší, i jméno mé se shoduje se jménem pohádkového hrdiny. Co se pak týče druhé částí vypravování, vypravuji, jak mně na počátku mých universitních studií ve Vídni odepřel doporučiti za domácího učitele pán, k němuž jsem se ve věci té obrátil jen proto, že můj černý kabát nebyl šit dle nejnovější mody a že jsem neznal dvorných způsobů.

Pojmenování letošní jsem vzal z nadpisu dojemného vypravování Ignáta Hermanna „Z notýsku Pavla Čamrdy“, doufám, že mně slovutný spisovatel nebude vykládali věc ve zlé, vždyť o nějakém zaměnění, úmyslném klamání čtenářů nemůže býti řeči.