Závišova píseň
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Závišova píseň |
| Podtitulek: | Jižť mne všě radost ostává |
| Autor: | Záviš ze Zap |
| Zdroj: | Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957; s. 394-396. Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | konec 14. století |
| Licence: |  PD old 70 |
Jižť mne všě radost ostává[1],
jižť mé všě útěchy stanú[2].
Srdce túžebné[3] krvi plavá:
to vše pro mú milú žádnú[4].
Svýma zraky skrzě očko
silněť střielé v mé srdéčko,
bydlímť[5] u plamennéj túzě[6].
Muoj život v túhách nemáhá[7]:
to vše jejie krásadrahá
silněť mě k tomu připúzie[8].
Srdce bolí,
sílně ve krvi plavaje
i žádaje,
žádná, tvé milosti, ač[9] sě móže státi.
Jáť nikoli
živ nebudu na dlúzě
v té túzě,
kdyžť sě zmilitká[10] neráčí smilovati.
Túhať mě po nie[11], kdyžť na ni zpomenu,
div, žeť kdy nesplanu,
omdleje v túhách stanu[12]:
já pro ni v mé mladosti žalostívě zahynu.
Toť mé neštěstie, že byvše v radosti
i mám smutka dosti
od nevěrné milosti[13].
Ach žalosti! Chodím smutný vzdýchaje pro mú nevinu.
Jižť mé zpievanie
přestane nynie,
pyčtež[14] mne panny i vy, šlechetné panie,
žeť mi jest zahynúti pro milovánie.
Slunéčko vzchodí[15],
záře vychodí,
má zmilitká v mém srdéčku vévodí,
sílněť mi na mé mysli uškodí,
ač sě žádná nesmiluje.
Bych měl[16] na všem světě koho,
jenžť by mi pomohl túžiti,
měl bych utěšenie mnoho,
chtělť bych mu s věrú[17] slúžiti.
Jakož fénix oheň nietí[18],
tu kdež[19] chce svú mladost vzieti[20],
v ohniť vzhoří[21] v silné moci[22]:
taktéž muoj kvietek žádúcí
túžebný plamen horúcí
v srdci nietí ve dne v noci.
Z mé mladosti
jenž srdci túhy přeji
a nesměji[23]
pro zlých lidí strach nikomému[24] zjeviti.
V tejť žalosti,
jenž ji[25] nosím na útrobě[26]
a ve mdlobě,
najkraššie žádná, pro tě mi zahynúti.
Zbožnýť[27] má radost a já v truhlách vadnu,
to vše pro mú žádnú;
sám sebú nic nezvládnu,
juž pohřiechu nemámť nikdy nižádného utěšenie.
Toť jest má núzě, ach hrozný osude,
ktož tebe nezbude[28],
tenť žalosti nabude.
V srdéčku, žádná, pro tě já mám túžebné myšlenie.
Mého túženie
nemám umenšenie:
Pyč mne povětřie[29], pyč mne všecko stvořenie,
karbunkulus[30], zafier[31] i vše drahé kamenie,
slunce přestkvúcie
i vše na světě,
pyč mne lilium, pyč mne ruože i kvietie,
chceť mi má zmilitká mój živótek odjieti[32],
ač sě neráčí smilovati.
Orel divnú vášni[33] mievá,
své děti v slunce obrátí,
tuť je v té horkosti zhřievá,
davť jim v tu světlost hleděti.
Kteréž jasně vzřieti[34] nemóž
v slunce, toť sobě nespomóž[35],
ihned je z hniezda vyvrátí.
Takým orlem nazývám ji,
pro nižť srdcem v túhách lkaji,
strach mne[36], žeť mi život ztratí[37].
Ach, mé očko,
má útěcho, má radost!
Pro světlost,
jíž má najkrašší svietí, mosím túžiti.
Mé srdéčko
sě leká bez přěstánie
spadenie,
jakožto orlíček spadna, tuť mu jest strach mieti.
Jakožto lev, když koli svým hlasem zúpie[38],
své dietky vykúpí,
ihnedť jich smrt odstúpí[39],
já také boje sě smrti žádám promluvenie.
Labuť, divný pták, zpievá umieraje,
také já, smutný žák[40],
umruť v túhách zpievaje
pro mú milú žádnú, když sě neráčí smilovati nede mnú.
Ach, auvech, má milá,
již jsi mě umdlila[41]!
Ještě by[42] mě od smrti vykúpila,
by[43] se mnú jedinké slovce[44] promluvila.
Slunéčko stkvúcie,
ruože světlúcie[45],
srdce i tělo dávají v tvoje rucě,
duši mú porúčěji bohu milému,
ač mne neráčíš živiti[46].
- ↑ opouští
- ↑ přestanou
- ↑ toužící
- ↑ žádoucí, drahý
- ↑ jsem
- ↑ žalost, zármutek
- ↑ chřadne
- ↑ nutí
- ↑ jestliže
- ↑ milá
- ↑ toužímť po ní, rmoutím se
- ↑ zahynu
- ↑ lásky
- ↑ litujte
- ↑ vychází
- ↑ kdybych měl
- ↑ věrně
- ↑ rozněcuje
- ↑ když
- ↑ omládnouti
- ↑ vzplane
- ↑ prudce
- ↑ neodvažuji se
- ↑ nikomu
- ↑ kterouž
- ↑ na srdci
- ↑ bohatý, bohatě obdařený (láskou)
- ↑ nezbaví se
- ↑ vzduch
- ↑ tmavěčervený drahokam
- ↑ safír
- ↑ odejmouti
- ↑ obyčej, choutka
- ↑ vzhlédnouti
- ↑ není mu pomoci
- ↑ bojím se
- ↑ zničí
- ↑ zasténá, zařve
- ↑ od nich odstoupí
- ↑ student, klerik
- ↑ oslabila, učinila chorým
- ↑ bys
- ↑ kdybys
- ↑ slůvko
- ↑ zářící, zářivý
- ↑ zachovati při životě