Vzkazy vlastenecké/Otci
Vzkazy vlastenecké Karel Václav Rais | ||
Buditelé | Otci | V borovské škole |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Otci |
Autor: | Karel Václav Rais |
Zdroj: | RAIS, Karel Václav. Vzkazy vlastenecké. Praha: Alois Hynek, 1885. s. 49–51. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Zas vidím tě za naším starým stolem,
jak sedával jsi v dávno prchlých dnech;
tři kluci malí mlčky sedí kolem…
Již úsměv známý hrá Ti na ústech,
vždyť přání znáš Svých neposedných hochů,
jímž pokouší Tě vždycky při světle
a prosbu jejich: „Ach, povídej trochu,
o slávě české v dávnu rozkvetlé,
jak láska Čechů pro vlasť byla vřelá,
že pro vlasť dal by každý srdce kus,
jak země drahá zármutkem se chvěla,
když smečka přišla nejkrutějších hrůz…
Ty’s vyprávěl pak — duše má Tě slyší — —
ač mnoho prchlo od těch časů let,
kdy řádky tyto dětem českým píši,
Tvůj dobře slyším nejvroucnější ret! —
jak povídáš nám o podivné druži,
jež bojovala cepy, palcáty
a při tom vzdycháš: „Což, to byli muži,
však doby ty jsou dávno zaváty“…
A slyším Tě, jak vypravuješ dětem,
jak řada drahá nejvroucnějších čel
se ověnčila krve vlastní květem,
když nářek děsný vlastí zazvučel,
jak duše mnohé táhly do ciziny
a zažily tam trpkých bolesti,
jak ze dnů slávy pouhé zbyly stíny…
Což pro nás jsou to pouhé pověsti,
však ňádra vřelá zpomínkou se úží!
Ó, Tobě vždycky bylo do pláče,
že nezbyli nám oni čeští muži!
Že od těch časů všecko jináče!
Ó, tatíčku můj, tenkrát tohle všecko
mi ještě nešlo dobře do hlavy,
máť rozum chudý malé, tiché děcko,
hned nepochopí, co se vypráví;
však přijdou léta a tu staré zkazky
ti vroucně teprv k duši hovoří —
i já dnes věřím, že je málo lásky
v tom ladném, tichém, českém podhoří,
i já dnes věřím, že je málo vroucí
ta láska Čechů pro rodinný lad,
že zřídka slyšíš mužně srdce tlouci,
ač mnohý mluví: „Vlasť svou mám tak rád!“
Že třeba je nám staročeské krve
a právě mužných žulovatých čel,
že kvítek slávy plně jako prve
by po těch nivách drahých rozpučel!
Ty myšlénky mi, Otče drahý, doma,
tu hlavou plují dlouho do noci,
tam za oblaka prosba letí rtoma:
„Ty, Bože dobrý, rač nám pomoci,
rač vše to našim uděliti dětem!
A sláva česká zas poletí světem.