Vzdělaný národ v revoluci

Údaje o textu
Titulek:	Vzdělaný národ v revoluci
Autor:	Dr. Jan Herben
Zdroj:	Národní listy, roč. 58, č. 122. s. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	03. 11. 1918
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Thomas Carlyle

Jsou četná a vážná proroctví o revolucích, jež podniká národ dlouho zotročovaný. Jedno z nich praví, že u národa dlouho zotročovamého svoboda nezapustí kořeny, leč po mnohých zmatcích a po několika letech zápasu. Protože prý ti, kdož byli zbaveni okovů, stávají se skoro nepříčetnými, opilými svobodou. Hle, nic z takového proroctví nesplnilo se v českém národě ani v prvých dvou dnech revolučních 28. a 29. října. A přece jsme žili všichni jako ve vařícím kotli, a každý z nás byl hořící pochodní. Vizte, jak Praha stojí mezí Vídní a Peští! Tak představuje se světové veřejnosti vůbec Čech, Němec a Maďar. Vídeň, vedená židovskou a katolicko-politickcu žurnalistikou, je město operetní, obyvatelstvo operetní i když dělá revolucí. Budapešť, ohnisko orientálních žvastounů a úskočných násilníků s maskou svobody na tváři, vraždí jednoho magnáta, aby sloužilo druhému. Česká revoluce vypadá za prvých pět dní jako selanka.

Vzdělaný národ v revoluci zachovává si kázeň. Vzdělaný národ jako vzdělaný jednotlivec má srdce horké, ale hlavu chladnou. Kázeň je založena na vzájemné důvěře těch, kdož rozkazují, i tčch, kdož poslouchají a na oddanosti všech vrstev národa, které vzaly na sebe dílo revoluční. „Oddanost všech vrstev národa“ — toť ono pravé slovo, jež Národní výbor našel, když včera vyslovoval národu díky. Nikdy v životě ještě nezažil jsem takového případu, aby lidé všech vrstev tak ochotně poslouchali a chtěli poslouchat. Poslouchat jeden druhého, napomíná-li k mírnosti a opatrnosti; tím spíše však poslouchat autority. Teprve v těchto dnech jsem náležitě pochopil slova Carlylova: „Ze všech práv nejnepopiratelnější je právo nevědomého, aby byl veden moudřejším a mírností nebo mocí na pravá cestě udržován.“ Carlyle prohlásil autoritu za právo nevědomých. Tomuto právu služby koná svoboda tisku. Není svrchovanost národa možná bez svobody slova. Jak je to prosté a průzračné: Veřejnost je zpravována Nár. výborem o tom, co se děje, a národ používá zase tisku, aby vyjadřoval svou vůli, poukazoval na potřeby a odhaloval zlořády a neřesti, jež dlužno vymetat po staré vládě. Vynesli jeme mrtvolu rakouskou sice přede dveře, zápach její však ještě otravuje a bahno znečišťuje náš vzduch.

Také o moci donucovací mluví Carlyle, když mluví o autoritě! Snad jí nebude u nás potřebí. Moc donucovací je vojsko. Není českého demokrata, aby byl nadšencem pro vojsko, neboť „věc, která všude ohrožuje zřízení lidstva, jest meč.“ Leč vojsko české jako moc obranná je drahá všem, vyjma snad ty kteří nic neznají z českých dějin. Vojsko je původem svým také organisované násilí, a všechna zřízení udržuji se opatřeními a prostředky, kterými vznikla. V ruském vojsku nastal rozklad, jakmile Kerenský na tuto zásadu zapomněl. A přec — slyšte to! — my Čechové dali jsme světu ve 20. století první příklad, že i vojsko může býti organizováno na kázni přísné, ne však násilné a krvavé, nýbrž na bratrské. Sem s vojenským řádem československých legií! Není nepřístupen a neznám, osvědčil se, je prodchnut i duchem husitství i humanity. I v tom ukažme, jak vzdělaný národ dělá revoluci.