Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Pláč po mrtvých
Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Karel Jaromír Erben | ||
Vědma přirozená | Pláč po mrtvých | Tak svět odplácí |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Pláč po mrtvých |
Autor: | Karel Jaromír Erben |
Zdroj: | ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek II. Praha : Otto, 1906. s. 73. |
Licence: | PD old 70 |
Jedna matka plakala dlouho po svém synu. „Kéž bych ho mohla, třeba mrtvého, ještě uhlídat!“ I poradili jí lidé, aby šla v noci do kostela, když se všickni umrlci sejdou, i aby vzala s sebou, pro všelikou příhodu, kohouta. Tehdy ona šla a stála u kostela. O půlnoci vidí, an ze hřbitova jde zástup umrlcův, a mezi nimi jde také její syn a nese konev slz: to ty, jež matka vyplakala. Když ho spatřila mezi mrtvými, uleknutím dala se na útěk domů. A on ucítiv matku svou, běžel za ní. Tu ona začala shazovat se sebe oděv. Co koli odhodila, to všecko uchopil a roztrhal. A když už doběhla domů na práh, tu kohout zakokrhal! Umrlec upadl a ona za den umřela taky. — Synovi těžko, když máti po něm naříká; a matce vesele odpočívat, když děti po ní pláčou.