Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/O třech dracích

Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Karel Jaromír Erben
Vodník	O třech dracích

Údaje o textu
Titulek:	O třech dracích
Autor:	Karel Jaromír Erben
Zdroj:	ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek III. Praha : Otto, 1907. s. 216–221.
Licence:	PD old 70

Byl jednou nějaký hrabě. Ten hrabě měl tři dcery a sto sviň. A v tom okolí byl drak, a hrabě musil jemu každý den dávat po svini. I dal ten hrabě rozhlásit, našel-li by se takový člověk, který by ty svině pásl a který by je všecky domů přihnal, aby ani jedna nechybovala, žeby dostal za ženu jeho dceru, kterou by chtěl. I našel se takový člověk a řekl: „Já budu pást, a všecky je domů přiženu, ale dej mi tři bochníky chleba, tři polůvky kořalky a jednoho sluhu.“ A byl to zcela sprostý člověk v haleně. Tehdy šel a nesl si svou potravu i hnal svině před sebou. Když přišli na místo, řekl sluhovi: „Dejme tu potravu tam pod ten strom.“ I udělali tak, a svině všecky se rozběhly. Tu najednou počal vítr foukat a přišel tříhlavý drak i řekl tomu člověku: „Snadno můžeš tak silný být, když tolik sníš; však až já to sním, taky tak budu silný.“ A skutečně, sežral to i vypil, a opil se. Když se tak velmi v opilství potácel, tehdy ten člověk přišel a všecky tři hlavy mu uřezal, a potom šel svině dohromady shánět; i přišel k měděnému zámku, který se pomalu otáčel na stračí nožce. On řekl: „Stůj, zámku! já jsem toho zámku pán.“ A hned zůstal stát. I vyšla z něho nějaká baba, a on jí řekl: „Dobrý den, matičko!“ A ona mu odpověděla: „Věz, kdybys mi byl neřekl: dobrý den, matičko! na prášek byla bych tě rozdrtila; ale když jsi mi tak řekl, tehdy pojď sem do světnice. Tam za trámem najdeš měděný proutek a v stáji tři koně. Když budeš chtít na těch koních jet, vezmi jen ten proutek a koně uhoď, a povětřím poletí.“ Dobře. I vzal ten proutek a hnal svině domů. A hrabě už vyhlížel oknem, měl starost, žene-li všecky svině, čili nežene, a jeho tři dcery taky vyhlížely. I počítal svině, a vskutku, byly všecky. Tu si myslil, kterak to může být? I prosily ho ty dcery, aby jim ten proutek dal, ale on to zřídil tak, že jej dostala nejmladší. Přišel druhý den a hrabě se ho tázal: „Co chceš, abych ti dal s sebou?“ On odpověděl: „Jiného nic nežli šest bochníků chleba, šest polůvek vína a šest polůvek kořalky.“ I dal mu to. Tehdy on šel se sviněmi, ale už jich před sebou nehnal, nébrž jen pískal a všecky svině šly za ním. Když tam přišel, dal tu potravu pod jeden strom a řekl svému sluhovi: „Pojď, poodejdeme tam hle dále, lehneme si a budeme hezky zticha, drak přijde těž.“ — A vskutku, za malou chvilku začal vítr foukat a přišel drak, a měl šest hlav. I řekl tomu pastýři: „Což si myslíš, usmrkánku, že mě taky zabiješ jako mého bratra? ale ty můžeš snadno tak silný být, když tolik sníš; však až já to sním, taky tak budu silný jako ty.“ A vskutku, snědl to a vypil, ale taky se opil. Tu skočil pastýř a usekl jemu všech šest hlav. Potom šel dále lesem a přišel ke stříbrnému zámku. Ten taky se otáčel na stračí nožce. I aby do něho mohl, řekl mu: „Stůj, zámku, já jsem tvým pánem!“ A hned zůstal stát. Tu vyšla z něho nějaká baba, a on jí řekl: „Dobrý den, matičko!“ Ona mu odpověděla: „Věz, kdybys mi byl neřekl: „Dobrý den, matičko!“ byla bych tě na prášek rozdrtila; za to však máš tam ve stáji šest koní a šest stříbrných sedel a šest stříbrných uzd, a ve světnici za trámem najdeš stříbrný prut. Až budeš chtít jet, tehdy jen tím prutem koně uhoď a poletíš ještě rychleji povětřím nežli na prvním koni z měděného zámku.“ I vzal si ten prut a šel pro své svině. Když je našel, jen zahvízdnul, a všecky svině šly za ním samy domů. Hrabě už zase vyhlížel oknem a dcery jeho též. I počal svině své počítat, a v skutku, byly všecky. Tu si myslil hrabě, kterak to, že může všecky svině domů přihánět? A všecky tři dcery prosily ho, aby jim ten stříbrný proutek dal; ale on to zřídil tak, že jej zase dostala nejmladší. „Počkej,“ pomyslil si hrabě, „pošlu s tebou svého sluhu, aby mi všecko pověděl, kterak to.“ A tak se taky stalo. Hrabě ptal se ho pak taky třetí den, co chce, aby mu dal s sebou na pastvu. A on odpověděl, že jiného nic, než toliko dvanáct bochníků chleba, dvanáct polůvek vína a dvanáct polůvek kořalky. I nemohli toho ani sobě nést, ale vezli si to, on a jeho sluha, na vozíku. Tu šel taky za nimi hraběcí sluha; ale když tam přišli, tehdy on hned řekl svému sluhovi: „Nechme toho všeho, co máme, tu hle pod stromem a pojďme tam hle dál, a musíme být velmi zticha, protože drak taky přijde.“ A svině všecky se rozešly. Za malou chvilku počal vítr foukat a začalo pršet, a tu přišel drak, měl dvanácte hlav, a uhodil svým ocasem tak po tom sluhovi, že skorem upadl, i řekl: „Jsi tu, usmrkánku, který jsi mé dva bratry zabil? a myslíš, že mě taky zabiješ? toho nebude!“ A potom řekl: „Věřím, že můžeš tak silný být, když tolik toho sníš a vypiješ; ale povídám ti, že teď já všecko sním a vypiju, a pak běda tobě!“ A vskutku, drak začal jíst a pít, ale začal taky být opilý a se potácet. Tu ti dva vyskočili a začali drakovi hlavy utínat. Ale skorem by jim byl drak odolal, a s velikou těžkostí usekli jemu dvanáctou hlavu. Tu šel ten sluha domů a pověděl hraběti, jak se přihodilo. A ten pastýř šel potom dále lesem, a přišel ke zlatému, zámku, který se též otáčel na stračí nožce. „Stůj, zámku! já jsem tvým pánem.“ A zámek hned zůstal stát a vyšla z něho nějaká baba. „Dobrý den, matičko!“ A ona mu odpověděla: „Věz, kdybys mi byl neřekl: dobrý den, matičko! byla bych tě na prášek roztrhala; ale za to, že’s mi tak řekl, jdi do jedné světnice, a najdeš tam zlatý prut, a ve stáji najdeš dvanácte koní a dvanácte zlatých sedel a dvanácte zlatých uzd, a když budeš chtít jet, tehdy jen tím prutem koně švihneš, a ještě rychleji poletíš povětřím, nežli na koni ze stříbrného hradu.“ Potom šel, zahvízdnul sviním, a svině šly pěkně v pořádku všecky domů za ním. Když přišel domů, tehdy hrabě a jeho dcery začaly ty svině zas počítat, a věru, všecky byly. A ty tři dcery prosily ho neustále, aby jim ten proutek dal; ale on to zřídil zase tak, že jej dostala nejmladší. A tak nyní měla všecky tři pruty. Ale hrabě začal nyní litovat, že má dceru svou dát takovému sprostému pastýři za ženu; neb nevěděl, že má ten pastýř takové tři zámky. I poručil, aby ještě tři zlatá jablka dali na věž, a řekl, kdoby ty jablka sundal, tak žeby kůň jeho tak vysoko vyskočil. tomu žeby svou dceru dal. Tehdy začali všickni páni krmit koně své pšenicí a kukuřicí. Když pak ten den přišel, vypravilo se tam mnoho pánů na svých koních; a věru, někteří jich i na dva sáhy vysoko vyskočili, ale co jsou dva sáhy na celou věž! I stál tam ten pastýř v koutě a řekl: „Prosím, moje panstvo! mohu-li pak já taky jít se svým koněm? můj kůň se tam hle pase na obilí.“ A oni si myslili: „Kterak by tvůj kůň tam doskočil? naše koně lepší obrok žerou a nemohou tam vyskočit!“ I dovolili mu. Tehdy on si šel pro svého koně, oblekl na sebe měděný oděv a šel. Ale na mou věru, nejel po zemi, než povětřím! A když tam přijel, tu se svým koněm ihned věž přeletěl, jedno jablko vzal a hned zas ujel, měděný oděv se sebe svlekl a oblekl si svou halenu, a to jablko schoval si do rukávu a šel domů. A nikdo nevěděl o tom, žeby on byl to jablko sundal. Tu dal hrabě podruhé rozhlásit, kdo to jablko s věže sundá, že dostane jeho dceru. I sešlo se zase mnoho pánů, ale ani jeden ho nemohl sundat. Tehdy on opět přišel a řekl, aby mu dovolil je sundat. A on mu odpověděl, že může. Tu potom šel a oblekl na sebe stříbrný oděv a to druhé jablko taky sundal a hned zas ujel, stříbrný oděv se sebe svlekl, oblekl si svou halenu a šel domů. A po třetí to taky tak udělal: oblekl na sebe zlatý oděv a sundal třetí jablko. A tak mu hrabě nyní musil dceru dát. Tehdy se oženil a měl tři zámky a byl nyní velikým pánem.