Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Baba-Jaga

Údaje o textu
Titulek: Baba-Jaga
Autor: Karel Jaromír Erben
Zdroj: ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek II. Praha : Otto, 1906. s. 88–90.
Licence: PD old 70

Jeden člověk ovdověl, maje dcerušku, a pak se zas oženil. Macecha nenáviděla té dcerušky i přemýšlela, kterak by ji mohla zahubit. Jednou, když otec někam odejel, řekla jí: „Jdi k tetičce, mé sestře, a popros jí, aby ti půjčila jehlu a niť — ušiju ti košilku.“ Ale ta tetka byla Baba-Jaga, noha hnát. Holčička byla čiperná, šla napřed ke své vlastní tetičce, a ta jí poradila, co má dělat, až k té nevlastní tetce přijde. Baba-Jaga seděla v chaloupce a předla. „Pozdrav pán Bůh, tetičko!“ — „Dejž to pán Bůh, dceruško!“ — „Matička mě poslala tebe poprosit, abys jí půjčila jehlu a nit, že mně ušije košilku.“ — „Dobře; zatím se posaď a tkej.“ Dceruška si sedla za stav a Baba-Jaga vyšla ven i řekla své služce: „Jdi, zatop v lázni, umej to děvče a pěkně dávej pozor; chci ji k snídaní mít.“ Dceruška seděla neživá, nemrtvá, celá ustrašená, i prosila služku, aby netopila, ani vody do lázně nenosila; i dala jí šáteček. Baba-Jaga čekala; přišla k oknu a ptala se: „Tkáš-li, milá dceruško?“ — „Tkám, milá tetičko!“ Baba-Jaga pak odešla, a dceruška dala kocourovi kus slaniny i tázala se: „Možno-li nějak odtud ujít?“ — „Tu hle máš hřebínek a ručníček,“ řekl kocour, „vezmi je a utíkej; Baba-Jaga za tebou se požene, a když bude blízko, hoď za sebe nejprvé ručníček, a udělá se široká řeka; a přejde-li přes řeku a bude zas blízko, hoď za sebe hřebínek, a udělá se hustý les: skrze ten pak už neprojde!“ Dceruška vzala ručníček a hřebínek i dala se na útěk: psi chtěli ji trhat — hodila jim kus chleba, jak tetička poradila, a propustili ji; vrata se chtěly zaklopit — nalila jim pod čípky máslíčka a propustily ji; břízka jí chtěla oči vyšlehat — obvázala ji šátečkem a ta ji propustila. A kocour sedl za stav a tkal: nenatkal tolik jako zamotal. Baba-Jaga přišla k oknu a ptala se: „Tkáš-li, milá dceruško?“ — „Tkám, milá tetičko!“ odpověděl kocour hrubým hlasem. Baba-Jaga do chaloupky, a tu vidí, že holčička utekla; i začala kocoura bít a jemu nadávat, že jí nevyškrábal očí. — „Já ti už tak dlouho sloužím,“ řekl kocour, „a nedalas mi kůstky; a ona mi dala slaniny.“ Baba-Jaga obořila se na psy, na vrata, na břízku i na služku, a všickni nápodobně odpověděli, že jí tak dlouho slouží a nic jim nedala, a ta že jim každému dala po daru. Baba-Jaga, noha hnát, rychle sedla na stoupu, paličkou poháněla, stopu za sebou zametala pometlem, i pustila se honem za holčičkou. Holčička přiklonila ucho k zemi, a slyší, že ji Baba-Jaga honí a že už blízko; i hodila za sebe ručníček, a udělala se široká řeka. Baba-Jaga přišla k řece a zlostí zubami zaskřipala; pak se vrátila domů a přihnala k řece své voly, a ty vypili celou řeku do čista. Potom opět se pustila za holčičkou. Když už byla blízko, hodila holčička za sebe hřebínek, a udělal se hustý les. Baba-Jaga začala jej hrýzt, a jak koli se namáhala, však nemohla ho prohryzt i vrátila se domů. — Když holčička přiběhla domů, tázal se otec: „Kdes byla?“ — „Ach tatíčku!“ řekla, „tak a tak — matička mě poslala k tetce pro jehlu a pro niť, že mi ušije košilku, a tetka, Baba-Jaga, chtěla mě sníst.“ — „A kterak jsi, dceruško, utekla?“ — „Tak a tak,“ vypravovalo děvče. I rozzlobil se otec na ženu a vyhnal ji.