Vybrané báchorky L. Bechsteina, br. Grimmů a j./Hadí korunka
| Vybrané báchorky L. Bechsteina, br. Grimmů a j. | ||
| Bratr Čtverák | Hadí korunka | Popelka s kouzelným proutkem |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hadí korunka |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Vybrané báchorky L. Bechsteina, br. Grimmů a j. Přeložil P. J. Šulc. Praha : Alois Hynek, 1885. s. 86–88. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
| Překlad: | Pavel J. Šulc |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Staré babičky často vypravují o hadech, kteří mají na hlavách korunky, a neopomenou dodati, že mívá veliké štěstí, kdo má takovouto korunku.
U lakomého sedláka, u něhož byla ve službě nábožná a dobrosrdečná děvečka, byl ve stáji také korunovaný had, který často v noci velmi krásně zpíval.
Když pak děvečka přišla do stáje, by podojila krávy nebo je krmila, vylézal bílý had ze svého úkrytu a pohlížel tak moudře na služku, že se jí zdálo, jakoby si had ten něčeho přál. I nalila jednou na malou misku trochu mléka, podala je hadu, jenž s patrnou chutí mléka toho požil.
Služka měla z toho radosť a ještě více ji těšilo vidouc, že od té doby, co dává hadovi potravu, krávy mají více a lepší mléko, též pěknější telata, a že vůbec výborně se daří.
Stalo se pak, že sedlák vešel jednou do stáje právě v tu dobu, kdy had vylizoval trošek mléka, jež mu služka byla dala, a poněvadž byl sedlák náramně lakomý, rozdurdil se hned velice, jakoby služka byla sud mléka rozdala.
„Nešťastná děvko,“ počal křičeti, „tak hospodaříš s mlékem? Nestydíš se, krmiti jedovatou potvoru, která v noci kravám ssaje mléko z vemen a zvykati, by do stáje přicházela? Skoro bych se domníval, že jsi čarodějka a že tropíš kouzla i čáry s tím hadem.“
Ubohá děvečka dala se do pláče, čehož sedlák pranic nedbal i vadil se dále a volal konečně: „Kliď se mi z domu, a to hned! Nechci krmiti hady a netrpím zlodějky a čarodějnice v domě. Hned sebeř svoje věci a jdi, a neukazuj se ani ve vsi, sice udám tě a budeš zavřena, ty děvko nezdárná.“
Služka odebrala se do své komůrky, svázala si do ranečku věci své a šla přes dvůr; v tom zabučela její zamilovaná kráva ve stáji: sedlák byl pryč i vešla tedy do chléva, by s pláčem rozloučila se s dobytkem, jejž milovala velice. I pohladila ještě naposled každou krávu — a hle, tu vylezl had z díry.
„S Bohem, ubohý tvore, nebude tě již nikdo krmiti.“
Had se vztýčil, jakoby chtěl hlavu svou vložiti do její ruky; v tom padla dívce korunka do ruky a had vyjel z chléva. Ubohá dívka odešla ze statku, nevědouc, jak jest bohata; neznalať vlastnosti korunky. Kdo ji nosí u sebe, tomu daří se vše, lidé pak všickni jej mají rádi.
Za vsí potkal dívku syn rychtářův, jemuž byl otec nedávno zemřel. Mladíkovi ihned zalíbila se dívka i tázal se jí, kam jde a proč opouští ves.
Pověděla mu, co se jí stalo, načež on ji poslal ku své matce. Když přišla k té a vyřídila jí. že syn ji posýlá, nechala ji hned v domě. Večer, když sešla se všecka čeládka, musila nová služka se modliti i zdálo se všem, jakoby slova její vycházela z úst anděla; tak nábožně a mocně dojati byli všickni. Zároveň zalíbila se nová služka všem, získavši si záhy přízeň jejich.
Po večeři, když čeládka odešla, chopil synek domácí dívku za ruku a vedl ji k matce své řka: „Milá matko, požehnejte nám — buďto tuto pojmu za manželku, nebo žádnou jinou. Okouzlila mne.“
„Okouzlila nás všecky,“ pravila matka, „jest nábožná i krásna a ctnostna. Ve jménu Páně žehnám tobě i jí, a mileráda ji přijímám za nevěstu.“
Tak stala se chudá služka bohatou selkou a blaženou manželkou.
Sedlákovi pak, u něhož sloužila dříve, a jenž rozhněval se pro trochu mléka tak, že vyhnal věrnou služku z domu, vedlo se od té doby bídně.
Štěstí opustilo jej, musil prodati dobytek, potom pole, a vše to koupil syn rychtářův a jeho žena uvedla milé sobě krávy, jež pak jí náležely, ověnčeny do stáje a hladila je i dojila i krmila sama.
Pojednou uzřela ve stáji bílého hada. I vyňala korunku z kapsy řkouc: „Jsem tomu ráda, že jsi přišel ke mně. Teď budeš dostávati každého dne čerstvého mléka co budeš chtít, a tu máš korunku svou, děkuji tobě za ni, neboť mi prospěla velice. Nyní již jí nepotřebuji; jsem bohata i šťastna láskou a pilností.“
Bílý had přijal opět svou korunku a bydlil od té doby ve stáji bohaté selky, v jejímž statku usídlilo se blaho, mír a boží požehnání.