Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy/Úvod

Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy Josef Klika
	Úvod	I.

Údaje o textu
Titulek:	Úvod
Autor:	Josef Klika
Zdroj:	KLIKA, Josef. Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy. Praha : vlastním nákladem, 1895. S. 1–2. Digitální knihovna MKP
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Vojta Náprstek

Život tak bohatý na krásné činy, život, jehož každá hodina byla věnována práci pro obec, národ a lidstvo, život, k němuž víže se veliká řada podnětů k nejrozmanitějším institucím ve společnosti pražské, život našeho Vojty Náprstka ve své plné obsažnosti nemůže býti oceněn jednotlivcem, aniž k tomu stačí malá prostora časové rozpravy.

Musíme se omeziti v přítomném pojednání o miláčkovi pražské společnosti, jehož smrtí pozbyla královská Praha vzorného občana, vlast obětavého syna, lidstvo ušlechtilého lidumila a pokusíme se, vylíčiti Vojtu Náprstka jako vroucího přítele české mládeže a české školy, jenž novodobé ustavení její statečně hájil, stavu učitelskému byl vzácným příznivcem, soustavy vzdělávací ve všech její směrech znatelem důkladným, obecného pokroku ve směru kulturním fedrovatelem účinným, takže sluší mu v dějinách české paedagogie a ovšem spolu v historii české vzdělanosti místo významné a vynikající.

Náprstek byl i na poli vzdělání a osvěty čackým mužem práce, o jakém praví Písmo: „Nevídáš-li, že muž snažný v díle svém před králi stává?!“

Již v domově v matce Anně měl příklad vytrvalé práce pro dobro obecné a vlastní; jako akademik v Praze zřel, jak národ český zase horlivě pracuje o svém vzdělání a ujímá se práce též na poli politickém i hlásiti se počíná také ku svým právům; na dalších studiích ve Vídni byl toho svědkem, jak mládež akademická a dělnictvo, lid práce duševní a práce hmotné, dovolává se také větších práv politických, a zaujal místo ve středu jeho po boku poctivého Němce Fischhofa; po devět let svého pobytu v Americe seznal onu neúmornou, přímo zimničnou práci, která z mladého sdružení Spojených obcí utvořila stát, bohatý všemi vymoženostmi práce duševní a hmotné: důstojného soupeře nejstarších státův evropských, jenž daleko pokročil i v soustavě správní, i v soustavě hospodářské, i v soustavě vzdělávací; stát, oplývající bohatstvím průmyslu a obchodu; proslulý vzorným zřízením velkých měst, velkolepými ústavy humánními a vědeckými, universitami, kolejemi a knihovnami slavné pověsti, bohatě nadanými musei, velkolepými nemocnicemi a ústavy pro neplnosmyslné, chudé a opuštěné, kteréž instituce výmluvně dokazují, že Američan dbá nejen o nabývání peněz pro sebe, než také obrací je k dobru obecnému!

Jaký div, že Náprstkovi, od mladosti v ovzduší práce se nalézajícímu, rovněž krví a mízou jeho života stala se činorodá práce, že jeho vzory byli ti prostí a přece vznešení, rázní a přímí, rozumní a laskaví, právě moudří pracovníci američtí a angličtí, jichž krásné podobizny zdobily a dosud zdobí jeho knihovnu v útulném domě „u Halánků“, ti vlastenečtí Washingtonové a Jeffersenové, důmyslní Franklínové, Stephensonové, Wattové a Fultonové, obětaví Peabodyové a jak dále jde řada těch stkvělých vzorův a příkladů, těch proslulých mužů z lidu! —

Náprstek po šest a třicet let pracoval v Praze pro zájmy veřejné. V obecním zastupitelstvu pražském byl činným po dva a dvacet let; v městské radě po jedenáct let byl jedním z členů nejhorlivějších; účastnil se pilně v četných sekcích, komitétech a kommissích městských pro věci osvětové, školské a lidumilné; zasedal ve výboru Musea království Českého, pro něž počal pracovati již za svého pobytu v Americe; zasedal ve Svatoboru, ve sborech a spolcích vlasteneckých, lidumilných, literárních a uměleckých: nikde a nikdy nechyběl, kdy šlo o dobro obecné a prospěch národní! Ve své čítárně soustřeďoval politiky české — v jichž řadu sám na krátkou dobu vstoupil — spisovatele, učence, učitele, odborníky, muže a ženy vědy i práce; odtud vypravoval do ciziny české cestovatele, tu vítal hosty z ciziny, Angličany i Amerikány, Slovany všech větví i Němce, Indy i Indiány, Peršany, Japonce i Číňany, nejraději ovšem krajany z ciziny, s nimiž napořád udržoval živé styky, zůstávaje až do smrti své jejich „otcem“ a „čestným konsulem“. Působil pro povznešení českého průmyslu a obchodu. V popředí byl, kdy šlo o pražské instituce kulturní a humánní; slovem i skutkem přičiňoval se o všechno, čím Praha měla se státi městem moderním, zdravým, pohodlným a velikým. Horlivě snažil se o emancipaci žen; v čelo stavěl se všem podnikům novodobým: uváděl do Čech velocipéd a turistiku; i zoologická zahrada i aeronautika mohly spoléhati na jeho zájem a pomoc. Hlavní práci svého života, zejména v posledních letech, soustřeďoval na Průmyslové Museum. —

A hle, tomuto všestranně pracovitému a ve všech směrech stále a neunavně činnému muži vždy přece ještě vybýval čas pro pražskou mládež a českou školu, zájmům vzdělání a osvěty zůstal pak věren až do posledního dechu svého!