Vlastní životopis Karla IV./Kapitola sedmá
| Vlastní životopis Karla IV. Karel IV. | ||
| Kapitola šestá | Kapitola sedmá | Kapitola osmá |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kapitola sedmá |
| Podtitulek: | Kapitola sedmá |
| Autor: | Karel IV. |
| Zdroj: | Císař Karel IV. Vlastní životopis. Praha: J. Otto, 1909. s. 33–36. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | autor překladu neznámý, redakčně připravil Josef Emler |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Toho času když běchme v Luce,[1] ďábel jenž vždy hledá, koho by pozřel a ofěruje lidem sladkosti, v nichžto sě žluč tají, když před tiem dávno běchme pokúšeni skrze něho ani však přemoženi skrze pomoc božie milosti: a vzbudil lidi křivé a převrácené, když skrze sě nemohl, ti ježto otce našeho na každý den sě přidržievachu, aby nás s stezky pravé v uosidlo hubenstvie a smilstvie svedli; a tak svedeni od převrácených, běchme převráceni s převrácenými. Potom otec náš nevelmi po dlúhém času zdviže sě na cestu ku Parmě s námi i přijidechme do jedné vsi, jménem Tarenc,[2] biskupstvie Parmenského v neděli, v nižto biešee den do nebes vzetie svaté Mařie čisté děvice. Té pak noci, když nás sen trapieše, zjevi sě nám jedno viděnie takéto: že anděl boží stáše podlé nás na levé straně, tu kdež ležechme, i udeři nás po boku řka: Vstaň a pojď s námi! My odpověděchme v duchu: pane! ani viem ani umiem, kterak bych s vámi šel. On vzav nás za vlasy s přednie strany hlavy, vynese nás s sebú u povětrie i nese nás až nad veliký zástup oděncóv jiezdných, ježto stáchu před jedniem hradem hotovi k boji. Držieše nás u povětří nad zástupem i vece nám: vzezři a hleď! I vzezřech, anoť anděl jiný sstupuje s nebe, maje ohnivý meč v ruce, i udeři jednoho prostřed zástupu a utě jemu úd plodní tiem jistým mečem, a on jakžto smrtedlně raněný zbieráše duši, sedě na koni. Tehdy drže nás za vlasy anděl, i vece: znáte-li toho, ježto jest udeřen od anděla a raněn až do smrti. Jemužto vecechme: pane, neznám, ani miesta viem. Vece anděl: věděti máš, žeť jest to Delfin Viedenský,[3] jenž pro jeho hřiech smilstvie tak od boha jest raněn. A protož varujte sě a otci vašemu móžete povědieti, aby sě vystřiehal z podobných hřiechóv; nebo sě horšie vám přihodie. Ale my litujíce toho Delfina Viedenského jménem Bigona, jehožto babka bieše sestra babky našie, a on bieše syn sestry krále uherského Karla prvého: otázachme anděla, budeli sě moci zpoviedati před smrtí, a smuten běch velmi. Odpovědě pak anděl, řka: bude sě zpoviedati a bude živ několiko dní. Tehda uzřechme na levé straně zástupa mnoho mužóv stojiece, oděných plášti bielými, jakžto by byli mužie velikého duostojemstvie a svatosti; i mluviechu mezi sebú, hlediece na zástup a na to, ježto sě dálo, a dobře jsme je znamenali. Ale však milosti tázánie jsme neměli, ani anděl sám od sebe nám pověděl, kteří aneb kterací byli ti muži tak velikého duostojenstvie. A brzo potom navráceni běchme na miesto naše, ano již zoře vzchodieše. Přišed pak Tomáš z Nové vsi,[4] rytieř Leodienského biskupstvie, komorník otce našeho, i ubudi nás řka: pane, proč nevstáváte? již otec váš hotov vsedá na koně. Tehdy vstachme a bychme zlámáni, jakžto bychme byli ustali po velikém úsilí cesty. I vecechme jemu: Kam abychme jeli? neb této noci trpěli sme tolik, že nevieme, co činiti máme. Tehdy vece nám: pane, cos trpěl? I vecechme jemu: Delfin jest umřel, a otec náš chce sebrati vojsko a táhnúti na pomoc Delfinovi, jenž válé s hrabí z Sabaudie; naše pomoc neprospěje jemu, nebo umřel jest. A on posmievaje se nám, toho dne, když přijidechme do Parmy, povědě našemu otci všecko to, což jsme jemu byli pravili. Tehdy otec náš pozvav nás otáza, bylaliby to pravda a takli jsme viděli? Jemužto odpověděchme řkúce: Jistě pane; a také zajisté vězte, že Delfin umřel jest. Než otec náš, kárav nás, vece: neroď věřiti snóm. Ale otci našemu a Tomášovi dřieve řečenému nepověděli jsme všeho, jakž jsme viděli, než jediné, že Delfin umřel jest. Tehdy po několiko dnech přijide posel, nesa listy, že Delfin sebrav vojsko své, táhl před jeden hrad[5] hrabie z Sabaudie a že z jednoho samostřiela velikú střelú prostřed všech svých rytieřuov jest zastřelen a po několika dnech zpoviedav sě umřel. Tehdy otec náš slyšav listy, vece: Divíme sě velmi tomu; neb syn náš smrt jeho nám dřieve zvěstoval. I diviechu sě velmi otec a Tomáš; než pak žádný potom o té věci s námi nemluvil jest.