Vlastenský slovník historický/ze Všehrd
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Všebor | ze Všehrd | Všech svatých kostel |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | ze Všehrd |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 899-900. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Viktorin Kornel ze Všehrd |
|
ze Všehrd, Kornelius Viktorin, slavný právník a humanista, narozen v Chrudimi asi r. 1560 z rodiny měšťanské, studoval v Praze, kde se r. 1479 stal bakalářem a r. 1483 mistrem svob. umění, načež přijat mezi profesory akademie Karlovy o již r. 1684 zvolen za děkana filosofické fakulty. Vynikaltě mistr Viktorin všestranou vzdělaností, důkladnou známostí jazyků klasických, básnickou spůsobilostí a neobyčejnou výmluvností v takové míře, že náležel mezi přední české humanisty svého věku a žil v přátelském svazku s nejučenějšími muži, jmenovitě a Bohuslavem Hasišteinským z Lobkovic, který o něm vydal nejskvělejší svědectví. Okolo roku 1492 začal se Kornelius Viktorin psáti ze V. na základě erbovního strýcovství, ve které byl přijat od Jana Vlčíhrdla ze V. zároveň s přítelem svým Janem Šlechtou z Blovic. Roku 1493 stal se Viktorin místopísařem desk zemských. Téhož roku podvráceno jest přátelství jeho s Bohuslavem Hasišteinským, a to za příčinou náboženského rozdílu, když Bohuslav složil pochvalnou báseň na papeže, na kterou Viktorin odpověděl ostrou satirou. Tím popuzen stal se mu Bohuslav z přítele nesmiřitelným protivníkem, ačkoli Viktorin i napotom nepřestal uznávati veliké zásluhy Bohuslavovy. Roku 1494 jal se V. spisovati své veliké dílo O právech, sudích a deskách země České. Toho času nastalo mu nesnáz v jeho úřadě, poněvadž se protivil spůsobu, kterým přední úředníci zemští jali se s ostatní šlechtou skracovati práva měst a lidu obecného, což mělo za následek, že r. 1497 jest od nich z úřadu místopísařského vytištěn. Za příčinou výživy obíral se nyní V. rozličnými obchody, jmenovitě kupováním a prodáváním kovů na Horách Kutnách, roku pak 1500 se oženiv obdržel s manželkou svou značné jmění, od kteréž doby bydlel ve vlastním domě na Újezdě. Na starší léta působil V. co právní přítel čili prokurátor, a vedle toho půjčoval peníze na úrok. V. zemřel 21. září 1520 v Praze na morovou ránu. V. proslavil se hlavně dílem svrchu uvedeným, kteréž ukončil r. 1499, opravené pak r. 1508 připsal králi Vladislavovi II. Tiskem vydáno bylo ponejprv r. 1841 nákladem Matice české a péčí Václava Hanky pod názvem Knihy devatery o právích a súdech i o deskách země České, a podruhé r. 1874 nákladem právnického spolku V. péčí dra. Herm. Jirečka. Po vyjití Zřízení zemského r. 1500 jal se V. psáti ve prospěch měst proti některým kasům, v zřízení tom na ujmu jejich práv obsaženým, dal se však od sepsání díla toho zastrašiti hrozbami mocných pánů. Mimo to přeložil V. Knihy sv. Jana Zlatoústého o napravení padlého (v Plzni 1501), Knihy sv. Cypriana, kteréž jest psal k Donatovi o potupení světa (tamt. 1501) a Knihy sv. Cypriana, v kterýchž se vypisuje pravý a gruntovní výklad na modlitbu Páně (tamt. 1501), a to, jakož sám praví, pouze z té příčiny, aby tím jazyk český rozšířil a ušlechtil, a aby ukázal, že jazyk ten není tak úzký ani tak nehladký, jak se to tehdáž některým (a jmenovitě panu Bohuslavovi z Lobkovic) zdálo.