Vlastenský slovník historický/ze Švamberka
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| z Šumburka | ze Švamberka | ze Švarcenberka |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | ze Švamberka |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 815—816. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Páni ze Švamberka |
|
ze Švamberka, staroslavný český rod panský, zvaný původně ze Skviřína, pak z Krasikova dle hradu v Plzeňsku, jejž v XIII. století dle přijatého rodinného znaku, bílé labutě v červeném poli, přezvali Švamberk (Schwanenberg), a odtud sami nazývati se počali. Bohuslav ze Š. zvolen r. 1310 mezi pány vypravené v poselství k císaři Jindřichovi VII. se žádostí, aby Čechům syna svého Jana za krále dal. Jiný Bohuslav ze Š. byl r. 1377 nejvyšším komorníkem král. Českého. Z jeho synů vynikli Bohuslav a Hynek Krušina ze Š. v bojích husitských. Oba konali králi Sigmundovi platné služby proti Husitům, začež vzali odměnu na statcích. Roku 1422 oblehl Žižka Bohuslava na hradě Švamberku, jehož dobyl a Bohuslava zajatého na Příbenice odvedl. Ten dlouho marně se dovolával pomoci od Sigmunda, až z rozmrzelosti spolčil se s Husity, vymíniv si toliko, aby nikdy proti Plzeňskému kraji a bratru svému bojovati nemusil. Od těch dob byl Bohuslav jedním z předních vůdců husitských, a po smrti Jana Hvězdy z Vícemilic byl od Táborů za nejvyššího hejtmana zvolen. Dobyv r. 1425 hradu Kamenice byl téhož roku při obležení hradu Retče v Rakousích šípem smrtelně do tváře raněn, z čehož v málo dnech zemřel. Dědicem statků jeho byl bratr Hynek Krušina, jenž nepřestal statečně pro Sigmunda bojovati, ale r. 1436 na svém hradě Švamberku trvale se usadil a 1453 tam zemřel. Syn jeho Bohuslav svolal k sobě 25. list. 1465 na Zelenou Horu onen panský spolek, jenž v Čechách novou náboženskou válku roznítil. Roku 1475 učiněn jest vladařem statků Rožmberských, účastniv se pak války s králem Matiášem Uherským upadl v zajetí, z něhož když propuštěn byl, žil potom v soukromí a zemřel 15. ún. 1490. Ze synů jeho stal se Hynek ze Š. zetěm Zdeňka Konopištského ze Šternberka, pojav dceru jeho Kunhutu za manželku. Dle pověsti byl prý „Němcům velmi strašlivý“ a zemřel před otcem 10. čce 1489. Jindřich ze Š., narozený r. 1507, byl hejtmanem kraje Bechyňského, učinil r. 1547 králi Ferdinandovi pomoc proti kurfirštu Saskému, a zemřel 14. led. 1574 na Zvíkově. Petr ze Š. stal se po Petru Vokovi z Rožmberka dědicem veškerých statků vymřelého toho rodu a tím samým nejbohatším mezi pány českými. Účastniv se stavovského povstání zvolen jest za jednoho z direktorů a od Fridricha Falckého jmenován nejvyšším sudím dvorským, začež po bitvě Bělohorské odsouzen jest ke ztrátě cti, statků i hrdla. Zachovav život útěkem z vlasti zahynul v cizině nepovšimnut. Jan Fridrich ze Š. zůstal při povstání stavovském císaři věren, začež od Ferdinanda II. cís. radou učiněn jest. Nicméně v 30leté válce utrpěl ohromné škody na svých statcích, r. 1644 vyhořel hrad jeho Švamberk, 1647 hrad Třevel mu zbořen a celé panství zpustošeno. Snášev rány tyto s trpělivostí podivuhodnou zemřel 10. led. 1659 co poslední svého rodu. — Zdali rodina, dosavad jmeno Krušinů ze Š. si osobující, jest skutečně postrannou větví starožitného rodu pánů ze Š., na ten čas na jisto postaviti se nedá.