Vlastenský slovník historický/z Veitmile

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
z Vechty	z Veitmile	Velehrad

Údaje o textu
Titulek:	z Veitmile
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 867-868. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

z Veitmile (Veitminarové a Krabicové), jedna z nejstarších českých rodin šlechtických, jejíž členové připomínají se záhy ve XIV. století mezi předními osobami šlechtickými. Rodina tato psala se dle tvrze Veitmile v bývalém Bydžovsku, dělila se záhy na dvě větve, panskou a vládyckou, měla statky v Čechách i na Moravě, a přiznávala se po celý čas s malými výminkami k víře katolické. 1) Větev panská (Veitminarove, Veitmilarové z V.). Praotcem jejím byl Bohuš z V., který r. 1313 bojovav v Němcích pod králem Janem na straně císaře Ludvíka Bavorského proti soku jeho Fridrichovi Rakouskému tak udatně sobě počínal, že od samého císaře na rytířství jest pasován. Od té doby on i potomci jeho pokládali se za rovné pánům korouhevním, kteroužto hodnost jim i císařové Karel IV. a Fridrich III., pak král Vladislav potvrditi. V dalším průběhu XIV., zvláště pak v XV. století připomínají se Veitminarové často mezi předními pány českými, jmenovitě králi Jiřímu konali věrné služby Petr a strýcové jeho bratři Beneš a Ludvík z V., začež od něho i od císaře Fridricha III. (který mimo jiné potvrdil jim stav pánů korouhevních) mnohých milostí užili. Beneš, stráviv za mládí dlouhá léta v Němcích, zapomněl téměř jazyk český a po svém návratu do vlasti musil se mu znovu přiučovati; r. 1460 stal se purkrabím Karlšteinským, r. 1468 táhl s jinými proti německým křižákům u Kadaně do Čech vpadlým, a r. 1471 stal se nejvyšším mincmistrem. Jak za krále Jiřího tak i za nástupce jeho Vladislava užíván byl často k důležitým poselstvím diplomatickým, a zemřel u vysokém věku r. 1496. V ty doby držela rodina tato hojné statky jak v Čechách tak i na Moravě, a r. 1480 přijata jest také v této poslední zemi do stavu panského. V Čechách jmenovitě vládli Veitminarové mimo jiné zbožím Chomutovským, Postoloprtským a hradem Mosteckým. Šebestian z V. sloužil králi Ferdinandovi I. co vojevůdce proti Turkům a ve válce Šmalkaldské. Ale v druhé polovici XVI. století ztenčilo se jmění rodinné špatným hospodařením velice, tak že Janu Vavřincovi z V. zůstalo už jen zboží Postoloprtské. Tento Jan Vavřinec zemřel brzy po roce 1571 co poslední mužský potomek svého rodu, neboť moravští páni Veitminarové byli již dávno před tím vymřeli. 2) Větev vládycká dělila se na několik ratolestí, z nichž nad jiné prosluli Krabicové z V. Beneš Krabice z V., kanovník Pražský, řídil stavbu kostela sv. Víta od r. 1355 po dvacet let a zemřel 27. čce 1375. Poprsí jeho nalézá se v témž chrámě no emporiu v řadě poprsí jiných znamenitých osob z doby Karlovy. Za něho dálo se přenešení těl knížat a králů Českých pak biskupů Pražských do kostela nového. Roku 1355 stal se také arciděkanem kraje Žateckého. K vyzvání Karla IV. sepsal Beneš jazykem latinským pokračování kroniky české, počav od r. 1283, až kam byli dospěli prodloužitelé Kosmovi, a skončil r. 1374. Důležitost má kronika tato teprv od r. 1346, kdežto líčí spisovatel věrně, co sám zažil a viděl. Kroniku Benešovu tiskem vydal Dobrovský v Scriptores rerum bohemicarum. V XVI. století byl Hynek Krabice z V. v letech 1523—28, pak opět 1537—45 místopísařem desk zemských. Přiznávaje se k jednotě bratrské účastnil se r. 1547 hnutí proti Ferdinandovi I., začež po bitvě Mühlberské jest uvězněn, mučen a k smrti odsouzen, k velikým přímluvám přátel však milost mu udělena. Hynek sepsal dílo O rodu pánů z Veitmile a Krabic (rkp. v univ. knihovně Pražské) a přeložil dílo slavného lékaře Kopa z Raumentalu Regiment zdraví (v Praze 1536). S pěti manželkami zplodil 24 synů a 18 dcer. Hynek Ladislav Krabice z V. byl ve službě pánů z Hradce hejtmanem na Telči, a co horlivý katolík musil v bouřích r. 1618 vzešlých snášeti od stavů odpořilých těžká protivenství, až sotva se životem vyvázl. Za to po bitvě Bělohorské stíhal co nejkrutěji nekatolíky a podporoval co nejhorlivěji komisaře reformační, začež mu Ferdinand II. r. 1628 obnovil jeho starožitný stav rytířský a dovolil mu, aby se napotom psáti směl Veitmilar z V. Později stal se dvorským sudím markrabství Moravského, a žil ještě r. 1644. Hejtmanem na Telči stal se po něm r. 1636 syn jeho Václav. Ku konci XVII. století tato starožitná vládycká rodina vymřela.