Vlastenský slovník historický/z Pernšteina
Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
Pernštein | z Pernšteina | Peruc |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | z Pernšteina |
Autor: | Jakub Malý |
Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 606-608. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Pernštejnové |
z Pernšteina, pánové, starožitný a druhdy velmi vzácný a bohatý rod českomoravský, jenž měl ve znaku svém zubří hlavu v zlatém poli, v jejíchž chřípích vězí houžev. Předkové rodu toho drželi již na začátku XIII. století statky zemské v západní Moravě, dle kterých se psali. Přijmí z P. zavedl stále v rodě tom Vilém, který byl v letech 1397 —98 starostou zemským v Moravě, držel s markrabím Prokopem proti bratru jeho Joštovi, r. 1421 stal se hejtmanem zemským, podepsal co takový zápis pánů moravských proti Husitům a zemřel asi r. 1432. Jeho synové Bavor a Jan přilnuli k učení husitskému, a Bavor proslavil se udatností v bitvě u Ústí r. 1426. Jan držel se stranou Ptáčkovou a později Poděbradskou, r. 1440 zvolen jest od strany české za rozdílce v rozepřích tehdejších mezi pány českými a moravskými, s králem Albrechtem a po jeho smrti též s císařem Fridrichem III. co poručníkem Ladislavovým byl v zášti o zadržalé platy až do r. 1443, kdežto s nim smířen jest. Od r. 1464 byl komorníkem cúdy Brněnské a r. 1473 zvolen v Benešově za jednoho ze správců k zachování pokoje na Moravě; zemřel 1475. Jan z P. nahromadil v držení svém četné statky zemské, které po jeho smrti ujali synové jeho Vratislav a Vilém nedílně a ještě jinými je rozmnožili. Vratislav byl 1486—90 komorníkem cúdy Brněnské, r. 1490 nejvyšším komorníkem a od r. 1494 spolu hejtmanem zemským markrabství Moravského, a zemřel 1496 bezdětek. Po něm dědil bratr Vilém (narozený okolo 1435), nejznamenitější muž rodu Pernšteinského a jeden z nejčelnějších mužů svého věku v zemích koruny České, který pro svou rozšafnost a spravedlivost jakož i horlivou péči o dobro obecné všeobecné vážnosti u svých krajanů požíval. Při tom byl velmi dobrým a opatrným hospodářem, čímž jmění své po otci a bratru zděděné svým časem tak rozmnožil, že se mu bohactvím nikdo mezi pány českými i moravskými, ba ani mnohý cizí kníže nevyrovnal. V Čechách mezi četnými jinými statky koupil rozsáhlé panství Pardubické, jež sídlem svým učiniv znamenitě zvelebil. Při nesmírném bohactví svém byl Vilém vzorem ušlechtilého a horlivého vlastenectví, působil od mladých let až do vysokého stáří v úřadech veřejných a stal se konečně r. 1487 nejvyšším hofmistrem království Českého, kteréhož úřadu se teprv r. 1514 pro stáří vzdal. Jemu byly Čechy povinnovány za smlouvu Svatováclavskou, kterouž r. 1517 dlouho trvalým a krvavým rozbrojům mezi stavy českými konec učiněn jest. Vilém zemřel na Pardubicích 8. dub. 1521. Z jeho synů, kteří se o statky otcovské podělili, byl Vojtěch (nar. 1490) nejvyšším hofmistrem království Českého, ale zemřel již 1534. Po něm dědil bratr Jan, příjmím Bohatý, jenž byl v rozličných dobách nejvyšším komorníkem a hejtmanem zemským markrabství Moravského. Po smrti bratrově zdržoval se též v Čechách. Jan ke statkům zděděným přikoupil ještě jiné na Moravě i v Čechách, ale za to jiné dílem prodal dílem vyměnil. Od zetě svého Václava Adama knížete Těšínského držel též v zástavě panství Fridecké. Panství svá ozdobil mnohými stavbami, jmenovitě po velikém požáru, který r. 1538 město Pardubice skoro docela zničil, vystavěl tam znova zámek a kostel děkanský, pak na místě spustlého kláštera Doubravického začal stavěti nynější krásný gotický kostel Nalezení sv. kříže. Zemřev 8. záři 1548 pochován jest v kostele tomto vedle předků svých. Za jeho synů Jaroslava, Vratislava a Vojtěcha, bohactví a sláva rodu P-nského hluboko sklesly. Jaroslav a Vojtěch zemřeli bez děti, i byl po nich dědicem Vratislav, který však jen pozůstalostí po Vojtěchovi rozmnožil zboží své, neboť Jaroslav byl všecky své statky utratil. Vojtěch byl 1554—57 nejvyšším komorníkem markrabství Moravského a zemřel 1561. Za příkladem otce svého přilnul i on k luteránství, ale byl odpovědným nepřítelem bratří, jež všelijak pronásledoval, ano i do neutěšené polemiky s nimi se pouštěl. Vratislav, narozen 9. čce 1530, zůstal věren víře katolické, studoval v Praze a ve Vídni, stal se 1567 nejvyšším kancléřem království Českého a dával se potřebovati v jednáních diplomatických. Král Španělský vyznamenal jej řádem zlatého rouna. Vratislav byl veliký mecenáš věd a umění, podporoval štědře umělce a učence, obohatil rodinnou knihovnu v Tovačově nejvzácnějšími současnými plody literárními, nakoupil mnoho obrazů nejslavnějších mistrů, jimiž zámky své okrašloval, zakládal nové sady a všelikým spůsobem zveleboval statky své. Všelikým však nákladům na to vše činěným a vůbec nádhernému jeho živobytí nestačilo již ztenčené jmění rodinné, i začal po roce 1550 prodávati panství po panství, tak že po jeho smrti (27. říj. 1582) z ohromného druhdy jmění rodinného zůstala již jen poměrně skrovná část. Zůstaliť po Vratislavovi dva synové, Jan a Maximilian, a mimo to pět dcer, ze kterýchžto posledních proslula Polyxena, manželka nejprve Viléma z Rožmberka, pak Vojtěcha Zdeňka z Lobkovic, pozdějšího knížete. Ani však zbytek někdejšího rodinného jmění nemohli mladí P-nové pro dluhy udržeti, i prodávali statek po statku, ba samé rodinné sídlo Pernštein, tak že začátkem XVII. století rodu tomuto, někdy tak bohatému, již jen jediné zápisné zboží Litomyšlské náleželo. Maximilian z P. vstoupil do stavu duchovního, Jan pak zemřev r. 1603 zanechal děti nezletilé Vratislava, Eusebia, Annu, Trebonii a Helenu Eusebii. Vratislavovi, jenž vstoupil do vojenské služby, pustil císař Ferdinand III. panství Litomyšlské k dědictví, on však byl na jmění tak sešlý, že jenom pomocí pense, které požíval od Španělska, mohl jakž takž slušně žíti dle stavu svého. Vratislav zahynul r. 1631 na bojišti proti Švédům co poslední muž svého rodu. Jeho jediná ještě tehdáž na živobytí pozůstávající sestra Trebonie zdědila panství Litomyšlské, kde založila kolej piaristskou a zemřela 5. ún. 1648. S ní zaniklo jméno P-nů docela.