Vlastenský slovník historický/z Martinic

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Martinek	z Martinic	Mastičkář

Údaje o textu
Titulek:	z Martinic
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 488–489. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Martinicové a Clam-Martinicové

z Martinic, starožitný rod panský, pak hraběcí, znaku lékna, větev Kuniců, zval se tak od tvrze Martinic blíže Votic v někdejším kraji Táborském, na níž připomíná se r. 1400 Jan z M. Bořita z M., po němž psali se všickni jeho potomci Bořitové, byl pánem na Smečně a v letech 1453—61 nejvyšším maršálkem dvorským. Roku 1454 byl od krále Ladislava vyslán ke dvoru francouzskému, r. 1460 vystavěl zámek Smečno v nynější rozsáhlosti, od 1463 až do 1465 byl nejvyšším hofmistrem královny Johany a zemřel 1479. Hynek Bořita z M. držel na začátku XVI. století v nedílnosti s několika strýci svými Smečno, k němuž přikoupil ještě Okoř, byl 1516—22 nejvyšším maršálkem dvoru, 1522—23 nejvyšším sudím království českého, a zemřel bezdětek. Po jeho smrti rozstoupil se rod M-ů na dvě větve, Smečenskou a Okořskou. Oné první, která vždy katolickou zůstala, byl zakladatelem Jan Bořita; druhé Volf Bořita. Větev Okořská byla podobojí, ale vymřela již se vnukem jeho Vilémem, načež Okoř r. 1590 zase pánům Smečenským připadl. Slávu rodu pozvedl Jaroslav Bořita z M. na Smečně a Okoři, narozený 1582, který, od jesuitů vychován, stal se se Zdeňkem z Lobkovic a Vilémem Slavatou úhlavním nepřítelem nekatolíků českých a spolupodněcovatelem protireformace, kterou protestantští stavové k odboji dohnáni jsou. Jevě záhy veliké schopnosti stal se Jaroslav miláčkem Rudolfa II., který již ve 14. roce věku jeho léta mu dal. Již r. 1603 byl cís. radou, roku 1609 stal se maršálkem dvora, 1616 purkrabím Karlšteinským a 1618 jedním z místodržitelů královských. V postavení tom opíral se vší mocí snahám stavů protestantských, čehož následek bylo jeho a Slavatovo vyhození z oken král. hradu dne 23. máje 1618. Jaroslav divotvorně při životě zachován utekl se do Mnichova a Pasova, statky jeho jsou od direktorů konfiskovány. Po bitvě Bělohorské stal se Jaroslav opět purkrabím Karlšteinským (1621—22) a maršálkem dvoru (1623), pak nejvyšším sudím zemským (1624—25), nejvyšším komořím (1625—28) a posléze nejvyšším purkrabím Pražským (1635—49). Již r. 1621 povýšil jej Ferdinand II. do stavu říšského hraběte a udělil mu právo psáti se vladařem domu Smečenského a zasedati na sněmě hned po nejvyšších úřednících zemských, r. 1633 pak povýšil jej za falckraběte. Jaroslav učinil z panství Smečenského, od něho značně rozmnoženého, rodinný fideikomis, a zemřev 21. list. 1649 pochován jest v rodinné hrobce v chrámě sv. Víta v Praze. Z jeho synů byl Jiří Adam Bořita hrabě z M., vladař domu Smečenského, rytířem zlatého rouna, 1628—32 presidentem komory české, cís. tajným radou, od r. 1644 nejvyšším kancléřem království Českého, a zemřel 8. list. 1651 ve Vídni bezdětek. Po něm následoval v držení fideikomisu bratr jeho Bernard Ignác hrabě z M., jenž byl cís. radou a komořím, 1643—44 presidentem nad apelacími, 1644—48 nejvyšším sudím zemským, 1648—50 nejvyšším komořím, 1650 nejvyšším hofmistrem, konečně 1651—85 nejvyšším purkrabím a král. místodržitelem, a jmenován rytířem zlatého rouna. Hrabě Bernard zemřel v Praze 17. led. 1685 bez mužského dědice. On nemálo proslul učeností, studovav v Pasově, v Ingolštátě, v Štýrském Hradci a v Římě, a tu i jinde častěji disputoval. Na Smečně chová se od něho v rukopise několik děl, hlavně filosofických. Roku 1655 založil v Slaném klášter františkanů, 1658 kolej piaristskou a 1664 Boží hrob blíž toho města dle vzoru Jerusalémského. Bratr obou předešlých, Maximilian Valentin hrabě z M., cís. rada, od r. 1652 nejvyšší sudí zemský, od r. 1656 nejvyšší komoří, 1658—77 nejvyšší hofmistr, zemřelý 20. pros. 1677, založil z panství svých Hagensdorfu, Prunéřova, Boleboře, Planic a Němčic r. 1636 druhý rodinný fideikomis. Dále vynikli z toho rodu ještě: Jiří Adam hrabě z M., proslulý co diplomat, rytíř zlatého rouna, od r. 1703 cís. tajný rada, který 1707 poslán jest co místokrál do Neapole, ale téhož roku ještě pro churavost místa toho se vzdal, a 24. čce 1714 v Praze zemřel; pak František Michal hrabě z M., od r. 1737 tajný rada a komoří, též místodržící v království Českém, který byl přítomen zasnoubení Marie Teresie s Františkem Lotrinským, a zemřel v Praze 27. led. 1773. Oba rodinné fideikomisy, Smečenský i Hagensdorfský, spojil v osobě své František Karel hrabě z M., který co poslední muž svého rodu zemřel v Kosmonosích 29. list. 1789. Statky rodinné připadly po jeho smrti ženskému jeho příbuzenstvu.