Vlastenský slovník historický/z Dubé

Údaje o textu
Titulek: z Dubé
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 99–100.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Páni z Dubé (Ronovci)
Související články ve Wikipedii:
Páni z Dubé (Benešovici)

z Dubé, dvě starožitné panské rodiny české rozličného původu. 1) Pánové z D. znaku Ostrve, příbuzní s pány z Lipé, z Ronova, z Lichtenburka, z Náchoda, z Klinšteina, z Pirkšteina, z Liběšic a j., jichž původištěm byl hrad Dubá v Boleslavsku, odváděli sami původ svůj od Hovory (v. t.), věrného sluhy knížete Jaromíra, avšak první historický jich předek jeví se býti Hynek z D., připomínaný ponejprv r. 1276. Ten byl nejvyšším truxasem (1276—79 a opět 1284—85), bojoval udatně proti zhoubcům braniborským, náležel k stoupencům Záviše z Falkenšteina, a r. 1300 jmenován jest od krále Václava II. místodržícím v Polsku. V prošlém čase rozvětvil se tento rod hojně, zavládl rozsáhlými statky, a jeho členové mívali nejednou mocný vliv na veřejné záležitosti své vlasti. Z nich buďtež připomenuti: Hynek Berka z D., nejvyšší purkrabí (1305—9), který r. 1309 ještě s jinými pány jest od Pražských měšťanů v klášteře Sedleckém jat a pak na hradě Lidici u vazbě držán. Jiný Hynek Berka z D., nejvyšší purkrabí (1324—50), byl r. 1327 zároveň správcem zemským. Ještě jiný Hynek Berka z D. byl v letech 1326—33 biskupem Olomouckým. Rodu tomu náležel i pověstný odpovědník císaře Sigmunda Roháč z D. (v. t.). Jindřich Volf Berka z D. povýšen jest 17. ún. 1640 na hraběte Hovoru z D. a z Lipé, ale hraběcí větev ta vymřela již r. 1706 hrabětem Františkem Antonínem, nejvyšším maršálkem. Jiné větve toho rodu vymřely již dříve. — 2) Pánové z D. znaku Odřivous, též od tvrze Mrače Mračtí z D. zvaní, pocházeli z hradu Dubé nad Sázavou, a byli příbuzní s pány z Bechyně a z Benešova v Čechách a s pány z Kravař, Dědic, Choltic a j. na Moravě. Nejprvnější z rodu toho byl Ondřej z D., připomínaný r. 1283. Z potomků jeho byli dva Ondřejové z D., otec a syn, nejvyššími sudími po sobě (1343—61, 1361—94). Poslední, požívaje důvěry dvou panovníků, Karla IV. a Václava IV., držel v době velikých rozepří mezi králem Václavem a pány českými věrně při králi svém, a zemřel r. 1412 ve vysokém stáří. Vděčnou paměť potomstva získal sobě tím, že sepsal proslulý Výklad na právo země České, kterýžto spolu s Knihou starého pána z Rožmberka a Řádem práva zemského náleží k nejstarším a nejdůležitějším památkám právnictví českého. Synovec jeho Václav z D. na Leštně, purkrabí hradu Pražského (1420), pak podkomoří (1420—21), bojoval pro krále Sigmunda proti Benátčanům (1413), doprovázel Husa do Kostnice, ale odvrátil se později od něho; r. 1419 byl na čas spoluvladařem země České, oblehal pak Žižku v Plzni a donutil jej k odtažení (20. bř. 1420), nato vtrhl do hradu Pražského od Pražanů obleženého a odešel pak do Kutné Hory ke králi, 19. kv. 1420 poražen jest od Žižky u Poříčí na Sázavě, a naposledy připomíná se r. 1423. Poslední z rodu toho, Karel Mracký z D. padl 6. bř. 1645 v bitvě u Jankova,