Vlastenský slovník historický/Zbraslav
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Zboží | Zbraslav | Zderaz |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zbraslav |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 908-909. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Zbraslav |
|
Zbraslav, lat. Aula regia, něm. Königsaal, starožitný městys při ústí Berounky do Vltavy, tři hodiny cesty od Prahy, darována r. 1115 klášteru Kladrubskému, od něhož ji s příslušenstvím biskup Pražský Jan III. z Dražic směnou získal (po r. 1258). Příjemnost zdejší krajiny vábila krále Přemysla Otakara II., který Z. r. 1268 od biskupa za jiné zboží vyměnil, načež zde krásný lovecký zámek vystavěti a okolní vrch révou z Rakous přivezenou posázeti dal. I jeho syn Václav II. rád se zde zdržoval, a po odpravení Záviše ustanovil se k upokojení svědomí svého na založení kláštera cistercienského, pro nějž vyvolil Z. Dne 20. dubna 1291 převedeno z kláštera Sedleckého 12 mnichů pod opatem Konradem na Z., král Václav položil r. 1297 třetího dne po své korunovaci základní kámen ke kostelu Matky boží, a r. 1304 učinil bohaté nadání na klášter zdejší. Bohactví a lesk kláštera dosáhly v krátce vysokého stupně, k čemuž přispěla podstatně ta okolnost, že zvolen za pohřebiště rodiny královské. Třetí opat Z-ský Petr Žitavský (v. t.) proslavil se svým spisem Chronicon Aulae Regiae. On byl svědkem první pohromy, která klášter stihla za zlovlády Jindřicha Korutanského, při čemž velikou zkázu vzal na zboží svém. Za panování Karla IV. žilo prý v klášteře 500 mnichů. Roku 1420 dne 10. srpna vydrancován a spálen klášter Z-ský od fanatické luzy Pražské vedené Korandou, načež statky jeho od císaře Sigmunda rozzastaveny jsou. Po ukončení válek husitských vrátilo se sice několik mnichů do Z-i, žili zde však v okolnostech nuzných; od středu XVI. století zlepšil se poněkud stav jejich, teprv ale po Bělohorské bitvě dílem vráceny klášteru staré, dílem koupeny od něho nové statky, opat pak učiněn údem stavů zemských. Během 30leté války klášter nanovo mnoho trpěl: r. 1631 řádili tu Sasové, a co jimi nezkaženo, zničili zbouření sedláci; r. 1634 drancovalo klášter vojsko císařské; největší pohroma však zastihla klášter r. 1639, když Baner Z. na několika místech zapáliti kázal, tak že celé městečko vyhořelo. Od posledního vydranco- vání r. 1648 nastaly klášteru doby klidnější, ve kterýchž opatové klášter novými stavbami zvelebovali, až konečně r. 1785 zrušen jest.