Vlastenský slovník historický/Tovačovský z Cimburka
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Tovačovská kniha | Tovačovský z Cimburka | Traktat |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Tovačovský z Cimburka |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 831—832. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Ctibor Tovačovský z Cimburka |
|
Tovačovský z Cimburka, Ctibor, syn Jana z Cimburka, nejvyššího hejtmana markrabství Moravského, a Žofie z Kunštátu, narozen asi 1437, vzdělán byl za válečníka a praktického státníka a r. 1464 stal se dvorským sudím markrabství Moravského. Za odporu jednoty panské věrně stál při králi Jiřím, v letech 1466 a 1467 bojoval v Slezsku a 11. čna 1467 porazil u Pačkova vojsko Vratislavských a biskupa Jošta z Rožmberka. Za to méně mu sloužilo štěstí válečné roku následujícího, kdež poražen u Olomouce. Po zajetí knížete Viktorina vložil naň král Jiří úřad nejvyššího hejtmana markrabství Moravského, a r. 1470 zprostil zboží jeho Tovačovské úvazku lenního. V jednání o to, aby k následnictví na trůnu českém povolán byl polský kralevič Vladislav, měl Ctibor rozhodné účastenství. Král Vladislav po svém korunování nejenom v hejtmanství moravském jej potvrdil a Kralice mu dal, ale i na nejvyšší kancléřství české jej povolal, kterýž úřad spravoval do r. 1472. Úřad nejvyššího hejtmanství na Moravě zastával Ctibor i za vlády Matiáše Uherského, a r. 1480 jeho působením uveden v desky zemské na Moravě a v řízení soudní vůbec místo latiny jazyk český. V tu dobu jal se spisovati paměti své o obyčejích, řádech, starodávních zvyklostech a řízení práva zemského, kteréžto dílo pod názvem Knihy Tovačovské později takořka moci právní nabylo. Neposlední o vážnosti Ctiborově důkaz jest, že sjezdy panské za jeho hejtmanství obecně odbývaly se u něho na Tovačově. Ctibor zemřel 26. čna 1494 bezdětek. Kromě uvedené knihy tovačovské sepsal Ctibor za mladých let Hádání pravdy a lži o kněžské zboží a panování jich, alegorii to v řeči nevázané, kterou věnoval králi Jiřímu a která r. 1539 vyšla v Praze tiskem. Mimo to zachovalo se mnoho listů páně Ctiborových, vynikajících jadrností jazyka a libou výmluvností. Knihu Tovačovskou vydal r. 1858 v Brně J. Demuth se životopisem Ctiborovým. Obšírně o ní pojednal V. Brandl v Musejníku na rok 1867.