Vlastenský slovník historický/Třicetiletá válka

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Trenčanský	Třicetiletá válka	Tridentský koncil

Údaje o textu
Titulek:	Třicetiletá válka
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 835—836. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Třicetiletá válka

Třicetiletá válka slove ona záhubná válka, která v Čechách r. 1618 vyhozením z okna král. místodržitelů počavši také v Čechách r. 1648 památným obležením Prahy od Švédů skončila, a kterouž jmenovitě Čechy od vojsk jak cizích tak i domácích přeukrutně jsou popleněny a zpustošeny, tak že po jejím skončení sotva čtvrtina předešlého obyvatelstva v nich zbyla, a země i národ český úplně na mizinu jsou přivedeni. První léta t-té v-ky vyplňuje povstání české, o němž viz zvláštní článek. Po jeho potlačení vedena jest od císaře válka dále v severních Němcích proti protestantským knížatům německým a spojenci jejich králi Dánskému, v kteréž době země české ušetřeny jsou od cizího nepřítele. Ale r. 1630 Gustav Adolf král Švédský utištěných protestantů německých se ujav do Němec vtrhl a vítězně proti císařským postupoval. S ním spolčil se mezi jinými též kurfiršt Saský, jehož vojsko r. 1631 do Čech vtrhlo a země té i s Prahou se zmocnilo, načež vrátili se do Prahy mnozí vystěhovalci, faráři o kazatelé protestantští i profesoři vypovězení; sám kurfiršt Saský přijel do Prahy. Tu vzal císař útočiště své k Valdšteinovi nedávno propuštěnému, a ten po delším zdráhání opět ovázal se ve vrchní vůdcovství, sebral v krátce 50.000 mužů, dobyl Prahy o s touž rychlostí vyhnal Sasy ze země, s jakou ji byli opanovali. Protestanti musili se znova stěhovati, aby se více nevrátili. Roku 1634 vtrhl do Čech švédský vůdce Baner (v. t.), plenil a drancoval, i též o Prahu se pokusil, jest však od cís. generála Colloreda ze země vytištěn. Roku 1635 dne 30. kv. uzavřen v Praze mír s kurfirštem Saským, jemuž císař postoupil Lužice dědičně co lena koruny České, které po vymření domu Saského mělo spadnouti zpět na korunu. Podruhé vtrhl Baner do Čech r. 1639, a nenalézaje nikde vydatného odporu dobýval města za městem, při čemž vojsko jeho pálilo a hubilo zemi spůsobem neslýchaným. Co se lepšího odnésti dalo, nakládali nepřátelé na lodi a vyváželi po Labi ze země; co nemohli odnésti, ničili. Několik tisíc vsí a městeček bylo od nich vypáleno neb vydrancováno; lidé bezbranní utíkali před nevázanou chasou do lesů a do hor, kde hladem a zimou pomírali. Dvakráte přitáhl Baner před Prahu, ale marně se o ni pokoušel, a teprv r. 1640 podařilo se bratru císařovu Leopoldovi z Čech jej vypuditi. Po smrti Banerově (10. kv. 1641) nový vrchní vůdce švédský Torstenson usadil se r. 1642 ve Slezsku, kdež dobyl nejpevnějších měst, a potom i v Moravě, kde se zmocnil Olomouce, načež r. 1643 vtrhl do Čech a strašlivě hubil zem, neméně potom i Moravu a Rakousy až k Vídni. Roku 1644 sice vzdálil se Torstenson na čas ze zemí českých, táhna na krále Dánského, s nímž byla Švédsku nastala válka, ale poraziv na hlavu Gallasa, jenž byl Dánům na pomoc přispěl, již v únoru 1645 vtrhl nanovo do Čech, porazil 6. bř. vojsko císařské u Jankova blíž Tábora, potom táhl do Moravy, oblehl Brno a ve spolku s Jiřím Rákocym pokusil se o Vídeň. Předsevzetí toto nezdařilo se, též Brno se obhájilo, ale Slezsko zůstávalo vždy v moci Švédů, snášejíc strašné nátisky od nich. Pro nemoc vzdal se Torstenson velitelství a na jeho místo přišel Wrangel. Ten přinutiv ve spolku s Francouzi kurfiršta Bavorského k odstoupení od císaře vtrhl r. 1647 do Čech a zmocnil se Chebu. Následujícího roku švédský generál Königsmark vpadl do Čech, a mimo jiná města zmocnil se i části Prahy na levém břehu Vltavy ležící. Ale Staré i Nové město statečně se ubránily Švédům, až 3. listopadu přišla zpráva, že uzavřen mír, čímž obležení Prahy i celé válce učiněn konec.