Údaje o textu
Titulek: Týn
Autor: Jakub Malý
Zdroj: Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 838-839.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Týn (Praha), Horšovský Týn, Týn nad Vltavou

Týn, tejn, původně tolik co ohrada (týniti, v staré češtině tolik co hraditi), slove více míst v Čechách i na Moravě. 1) T., jinak Týnský dvůr v Praze na Starém městě, slul od starodávna dvůr ustanovený pro cizí kupce, kteří tu měli své sklady a činili své prodeje a koupě ve velkém, i také přebývati tu musili. Ve dvoře tom byla knížecí váha a míra sudová (tuna), pak zvláštní soud knížecí nad cizími kupci v žalobách proti nim, z čehož ze všeho vycházely knížatům příjmy. Zařízení toto mělo původ svůj již v X. století, Bořivoj II. pak okolo roku 1101 daroval T. i se všemi příjmy z něho kapitole kostela Pražského. Později, když cizích kupců přicházelo do Prahy tolik, že nemohli býti všickni ubytováni v hospodě pro ně ve dvoře Týnském zřízené, musil každý příchozí kupec nicméně nejprv do T-a zajeli, kde zboží jeho bylo popsáno a zaznamenáno, do které hospody s ním míní jeti. Takový pak host (jak nazýváni cizí kupci) nesměl pod pokutou prodávati zboží své zase hostu, nýbrž jen měšťanu Pražskému, nad kterýmžto svým právem Pražané pečlivě bděli, aby nebylo podloudně rušeno. Poněvadž pak v T-ě vybírány byly poplatky ze zboží, jmenován dvůr ten i ungelt, kteréž jméno mu zůstalo, neboť slove doposavad Starým ungeltem.— 2) T. Horšův, něm. Bischofteinitz, starožitná osada v někdejším Plzeňsku, od nepamětných časů střediště tamějších statků biskupa Pražského, o němž první zmínka se děje r. 1186. Roku 1352 povýšen jest T. Horšův za město a ohražen zdí, za arcibiskupa Konrada dostal se ve světské ruce. Město zůstalo věrno Sigmundovi i církví římské, a držíc se Jednoty kraje Plzeňského odrazilo r. 1422 a 1431 statečně útoky Husitů. Po bitvě Bělohorské byl Horšův T. Vilémovi z Lobkovic konfiskován a dostal se prodejem rodině Trautmannsdorfské. — 3) T. Vltavský, něm. Moldauthein, město české v někdejším Budějovicku, náležel od starodávna biskupům Pražským, v rozbrojích husitských dostal se v ruce světské, ale po bitvě Bělohorské navrácen jest arcibiskupství Pražskému. Obyvatelé od jakživa provozují silné plavectví po Vltavě.