Vlastenský slovník historický/Sasko
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Samo | Sasko | Saský dům |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Samo |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 738-739. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Sasko jakožto nejbližší soused Čech stýkalo se s nimi od dávna brzo přátelsky brzo nepřátelsky, a sice dílem pod tímto i nynějším svým jménem, dílem co Míšensko, jak země nynějšího království Saského v starší době se nazývaly. Z těchto rozmanitých styků podotknouti stačí jenom několik nejhlavnějších. Roku 1203 za nepřítomnosti v zemi krále Přemysla Otakara I. vpadli Sasové do země a ukrutně ji pustošili, jsou však pod Hrubou Skalou na hlavu poraženi od Beneše Hermanova, kteréžto vítězství oslavuje báseň Kralodvorského rukopisu O pobití Sasíkův. Roku 1289 uzavřel Fridrich markrabě Míšenský smlouvu s králem českým Václavem II., dle které tomuto postoupil zemi svou za rozličné panství a města v Čechách a na Moravě, které měl napotom držeti co dědičné knížectví jakožto leno koruny České. Ale smlouva tato nikdy úplně ve skutek nevešla, poněvadž žádný z obou smlouvajících nebyl v držení všech těch krajin, kterých drahému postoupiti měl, pročež Fridrich i nadále většinu svých zemí podržel, ač co leno české. Od těch dob zůstávali markrabata Míšenští také v držení rozličných měst a hradů v Čechách, o kteréž teprve v XV. století narovnání se stalo. Tento Fridrich byl později spojencem Jindřicha Korutanského proti šlechtě české jemu odbojné, a r. 1310 sám přivedl mu do Prahy na pomoc branný lid, ale neuchránil Jindřicha od pádu. Ve válkách husitských byl Fridrich Bojovný, markrabě Míšenský a kurfiršt Saský, pomocníkem císaře Sigmunda proti Čechům, porazil r. 1421 Pražany u Mostu, roku však 1425 byl v týchž místech sám poražen. Největší však porážku utrpělo vojsko jeho r. 1426 od Husitů v památné bitvě u Ústí. Syn jeho Fridrich Mírný, kurfiršt Saský, jakož i bratr jeho Vilém vévoda Saský, uzavřeli s králem Českým Jiřím r. 1459 v Chebu narovnání o všecky dávné spory své s korunou Českou v ten spůsob, že odřekli se zápisů svých na Most, Osek a Duchcov v Čechách, král pak zanechal jim větší část různých panství českých v Míšně a Durynsku co lena od koruny České. Přátelství obou rodů panovnických utvrzeno jest při tom zaslíbením dcery Jiřího Zdenky Albrechtovi, synu kurfiršta Fridricha, a Kateřiny, dcery Vilémovy, synu Jiřího Hynkovi. Na tyto přátelské smlouvy s domem Saským odvolávali se r. 1547 stavové čeští, když Ferdinandu I. odpírali pomoc na válku proti Hanuši Fridrichovi kurfirštu Saskému, který je v odboji jejich proti králi utvrzoval, kdežto Ferdinand vztahoval ty smlouvy na spojence svého Maurice vévodu Saského. V době povstání českého, vypuklého r. 1618, prokazoval Jan Jiří kurfiršt Saský dobré služby domu Habsburskému, zabrániv, aby protestantská unie přispěla na pomoc Fridrichovi Falckému, vydobyv k ruce Ferdinanda II. obou Lužic a přiměv r. 1621 stavy slezské k uznání tohoto za panovníka svého. Za to dal mu Ferdinand II. v náhradu válečných útrat do zástavy obě Lužice (1623). Ale později spojil se Jan Fridrich s Gustavem Adolfem králem Švédským naproti císaři, vtrhl vojensky do Čech a zmocnil se r. 1631 Prahy. Avšak již r. 1632 jsou Sasové nejenom z Prahy, nýbrž i z celých Čech od Albrechta Valdšteina vypuzeni. Konečně r. 1635 uzavřen jest mír mezi císařem a kurfirštem Saským, jimž tomuto postoupeny jsou obě Lužice dědičně co mužské leno koruny České.