Vlastenský slovník historický/Rychta
Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
Rychnovský | Rychta | Rychtář |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Rychta |
Autor: | Jakub Malý |
Zdroj: | Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 733. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Rychta (z něm. Gericht), místo ve městě neb na vsi, kde se odbývaly soudy. Při vysazování měst a vesnic dle německého práva v XII. a XIII. století udělováno bývalo zakladateli osady obyčejně právo soudnictví, spojené s držením jistého svobodného pozemku, který odtud sám slul r-tou. K takové r-tě náležela mezi jiným také krčma, někdy mlýn, rybníky, myslivost, jakož i právo ku provozování jedné neb i více městských živnosti: řeznictví, pekařství, sladovnictví a j. Též náležely k příjmům r-ty jisté části (nadáním jejím určené) soudních platů a pokut. R. byla dědičná v rodině toho, jemuž propůjčena byla, obyčejně dle posloupnosti mužské, někdy však i ženské. R-tu mohl držitel i prodati. Obce rády pro sebe zakupovaly r-ty, aby výsady a užitky jejich samy na sebe přivedly, aby si mohly samy rychtáře voliti a vedle rady městské žádné privilegované soudní moci v městě neměly. Takové však r-ty bývaly toliko v městech a vsech (zde také šolcovny zvané) staršího založení; později bývalo osadám udělováno právo městské bez r-ty. — V Praze dosavad slově jeden obecni dům starou r-tou (roh vaječného trhu a Můstku), ve kterém nejspíše hned od založení této části Starého města vykonával rychtář úřad svůj. Později, když Staré město si pořídilo vlastní radnici, byly soudy v této odbývány, a dům onen počal se nazývati „starým domem rychtářovým“.