Vlastenský slovník historický/Ryžování

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Rytíř, stav rytířský	Ryžování	Sackl

Údaje o textu
Titulek:	Ryžování
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 734-735. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ryžování, jílování, dobývání kovů neb drahých kamenů vypíráním říčního písku. V Čechách za nejstarších dob znamenitě kvetlo r. zlata, i bylo ještě před 500—600 lety hojným pramenem bohactví. Zlatonosností svého písku nejvíce proslula řeka Otova se svými přítoky. V poříčí jejím ryžovalo se jmenovitě u Záblatí, Husince, Strunkovic, Bavorova, Vodňan, Protivína, Putimi, Písku, Štěkně, Strakonic, Katovic, Hoštic, Horažďovic, Rabí, Hrádku, Kolínce, Velhartic, Sušice, Dlouhé Vsi, Petrovic, Dobré Vody, pod Kašperskými Horami, u Innergefildu, Volyně, Vimperka, pak u Čížové nedaleko Písku, a Rožmitála, Bělčic, Mirovic a Blatné. Méně rozsáhlé byly rýže zlaté na Vltavě, Blánici, která nedaleko Šternberka do Sázavy vpadá, na Lužnici u Tábora, na Mži, u Jílového a Německého Brodu, v horách Jizerských a na řece Teplé. O velikém stáří českých ryží svědčí rukopis Zelenohorský, v němž slova „vyplakavši zlatopieskú glinu“ a „na Otavě krivé zlatonosné“ narážejí na r. zlata. Dle listiny od r. 1045 jílovali jílovníci u Jílového od starodávna. Města Písek, Sušice a Jílové mají svůj vznik od ryžovníků čili jílovců. Ale již drahný čas tomu, co r. zlata v Čechách přestalo. K hornímu řádu císaře Rudolfa II., který byl přednesen na sněmě r. 1579, jest přidán zvláštní zlatý řád, v němž se činí ještě řeč o českých rýžích zlatých, poslední to zmínka o nich, pokud víme.