Vlastenský slovník historický/Rendl
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Renaissance | Rendl | Renz |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Rendl |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 701-702. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Albrecht Rendl z Oušavy |
|
Rendl z Oušavy, Albrecht, z rodu rytířského, narozen v druhé polovici XV. století, muž velmi důvtipný a neobyčejně výmluvný, obzvláště pak práv, zřízení a obyčejů zemských výborné znalý, provozoval s počátku živnost na mlýně po otci zděděném, později však prošel všecky úřady zemské stavu vládyckému přístupné. Roku 1494 stal se purkrabím hradu Pražského, a r. 1496 jmenován prokuratorem král.; když pak r. 1499 přistoupeno ku kodifikaci zřízení zemského, ustanoven do komise k tomu zřízené vedle Zdeňka a Petra ze Šternberka také R., kterému při tom hlavní práce připadla. Téhož roku povolán také ku prohlédnutí a registrování zápisů a privilegii zemských na Karlšteině. V úkolech těchto propůjčoval se šlechtě, usilující o to, aby města zbavena byla všeho politického vlivu, s obratnosti a horlivostí takovou, že tím proti sobě popudil celý stav městský, který mu vytýkal, že dosavadní právo i obyčeje natahuje dle libosti, vkládaje do nich rozum jiný, tu širší tu užší, jak se mu zdálo býti ku prospěchu pánů a rytířů a na ujmu měst, kteréžto počínání nazváno „rendlováním“ a zřízení zemské, od něho sestavené „právy Rendlovými.“ Také s Jednotou bratrskou, ku které náležel, znepřátelil se R., jemuž vytýkali bratří, že se ostýchá veřejně se k nim přiznávati, a ze spolku svého jej vyloučili. Ale později se R. odvrátil od šlechty a počal se přáteliti s městy. Roku 1509 vzat jest R. do rady král., a ku konci roku toho na úřad nejvyššího písaře zemského dosazen. Ale již po dvou měsících jest úřadu toho působením svých nepřátel zase zbaven, radou král. však zůstal. S tím zdá se souviseti obrat R-ův v dosavadní jeho politice, neboť najednou naklonil se rozhodně k městům a také krále přiměl, aby pustě nespolehlivou šlechtu hledal opory v měšťanstvu. Nyní propůjčoval se R. městům proti pánům a vládykám týmž spůsobem, jako byl před tím těmto proti oněm sloužil, začež upadl v stejnou nenávist šlechtě, v jaké byl dříve u stavu městského. Roku 1514 jmenován jest R. na úřad podkomořího k nemalému pohoršení svých protivníků mezi šlechtou, z nichž nejpřednější byl Zdeněk Lev z Rožmitála. Pronásledování s jejich strany nepřestalo ani po smrti krále Vladislava, i dovedliť toho jeho nepřátelé, že mu r. 1518 úřad podkomořský jest odňat. Brzo pak na to vykonal R. nový obrat politický, spřáteliv se se Lvem z Rožmitála a opět proti městům se postaviv. R. zemřel 9. září 1522. Od svých současníků byl R. jednohlasně pro svou vrtkavost politickou odsuzován, zdá se však, že ona vyplývala jen z věrné oddanosti králi, který v slabosti své hned o jeden hned o druhý stav se opíral, v čemž R. mu sloužil obětavě se zapřením sama sebe. Tím ovšem nedá se omluviti jeho libovolné kroucení práv. Charakteristické jest jeho dlouhé přátelství se šlechetným pánem z Pernšteina, ale rovněž také přetržení svazku toho. Na stará kolena se oddal R. hrabivosti a jmenovitě půjčoval peníze na úrok. Čtvera synům svým zůstavil hojné statky.