Vlastenský slovník historický/Remešské evangelium

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Řemesla	Remešské evangelium	Renaissance

Údaje o textu
Titulek:	Remešské evangelium
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 700-701. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Remešský evangeliář

Remešské evangelium nazývá se rukopis v Remeši ve Francii nalezený, obsahující zlomek staroslovanského překladu čtení evangelických psaných písmem cyrilským, a pontifikální čteni ze starého a nového zákona psaná písmem hlaholským. Na konci rukopisu hlaholského připsáno touž rukou: Lět gospodnich 1395. Tato evangelie a epistolie ješto su pisani slověnskim jazykem, ti jmaji spievani biti na hodi, kdiž opat pod korunú mši slúži. A druga strana tiechto knižek, jenž jest podle rusského zákona, psal jest svati Prokop opat svú rukú, a to pismo ruskhé dal nebožtik Karel čtvrti car rzímski k oslaveni tomuto klášteru a ke cti svatému Jeronimu i svatému Prokopu. Rokem v tom přípise udaným zjištěno jest stáří rukopisu hlaholského, klášter pak, jemuž Karel IV. daroval rukopis cyrilský, není žádný jiný, nežli slovanský klášter Emauský, od císaře toho r. 1347 založený. Při tom klášteře učinil Karel r. 1356 nadání na zvláštního písaře, jenž by pro něj knihy ve „šlechetném (nobilis)“ jazyku slovanském ustavičně psal a přepisoval. Tento písař sepsal r. 1395 hlaholskou část R-ho e-ia. a spojil s částí cyrilskou v jednu knihu. O této cyrilské části praví, co z podání v klášteře zachovaném věděl. Že jest to dar císaře Karla, o tom není žádné příčiny pochybovati; že by to však byl autograf sv. Prokopa († 25. bř. 1053), toho s jistotou tvrditi nelze, ačkoliv dle všech bedlivě uvážených okolností nelze upříti, že rukopis ten pochází z XI. století. Oba rukopisy jednu knihu tvořící byly svázány pevnou vazbou, zlatem, drahokamy a sv. ostatky ozdobenou, a ožíváno knihy té při slavnostech pontifikalních až do bouří husitských. Dne 16. říj. 1419 vtrhla rota husitská do kláštera Emauského a vzala ze sakristie mnoho klenotů, mezi nimiž tato kniha zajisté k nejdrahocennějším náležela. Tak nejspíše přišlo R. e. do rukou husitských. Při chrámu Panny Marie v Remeši jest inventář, r. 1669 podle starších seznamů učiněný, v němž se uvádí také kniha s drahocennou vazbou, která prý obsahuje evangelia v jazyku řeckém a syrském neb slovanském, od Karla kardinála Lotrinského r. 1574 darována jest a z Cařihradu pochází, kamž prý se z knihovny sv. Jeronýma dostala. Patrně se to míní náš kodex, který by tedy z kláštera Emauského, spolu sv. Jeronýmovi zasvěceného, do Cařihradu se byl dostal. Kdy a jak se to stalo, o tom určitých svědectví není, ale možno a podobno jest, že jej tam Husité poslali darem k osvědčení svého protipapežského smýšlení, když konciliem Florenckým za kacíře vyhlášeni jsouce s patriarchou Cařihradským vyjednávati počali a r. 1451 mistra Konst. Angelika s poselstvím a dary k němu vypravili. Z Cařihradu koupil kardinál Lotrinský ještě jiné věci, jakož v témž inventáři poznamenáno, a daroval je chrámu Remešskému. Potom užívalo se R-ho e-ia při obřadě korunovačním králů Francouzských, kteří na tuto knihu přísahu skládali. Roku 1717 viděl ten kodex Petr Veliký, jenž první strážcům jeho pověděl, že cyrilská část jest evangelium slovanské; rukopis hlaholský nepoznal. Posledně viděl R. e. celé a neporušené Angličan Thomas Ford Hill r. 1789, jenž přišed potom do Vídně a vida tu tištěné knihy hlaholské prohlásil, že druhá část jeho týmž písmem psána jest. V následující na to revoluci francouzské stal se rukopis náš oběti barbarství a fanatismu, když pak první konsul rozkázal, aby se zachované rukopisy do městských knihoven uložily, vyskytlo se i R. e. opět, ale zbavené svých drahocenných okras, a uloženo v městské knihovně v Remeši. Odtud o něm první zprávu podal A. J. Turgeněv, po něm pak S. Strojev a Jastrzębski zevrubněji je popsali. Francouzský krasopisec Silvestra zhotovil facsimile celého rukopisu, které vyšlo tiskem nákladem císaře Ruského Mikuláše. Že však exemplářů jeho byl jenom skrovný počet, obstaral Hanka jiné vydání pod názvem Sazavo-Emauzskoje svjatoje blagověstvovanije, nyněže Remešskoje (v Praze 1846) s úvodem, dvěma snímky a tiskovým písmem cyrilským.