Vlastenský slovník historický/Ranconis de Ericino
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Ramé | Ranconis de Ericino | Rastislav |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ranconis de Ericino |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 693. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Vojtěch Raňkův z Ježova |
|
Ranconis de Ericino, Albert, slavný theolog a učenec, narozen v Čechách v první polovici XIV. století z rodičů urozených, a to z otce Ranka (z Vřesova — erica, vřes), studoval v Paříži, kde se stal mistrem svob. umění, pak i (první z Čechů) doktorem theologie, a po nějaký čas byl profesorem těchto předmětů. V posledních letech panování císaře Karla IV. zdržoval se R. v Praze a kázával často u přítomnosti dvora. V hádkách náboženských, které v druhé polovici XIV. století v Čechách téměř v obyčej vešly, míval R. platné účastenství, ano odebral se i do Říma, aby tam zastával své mínění. Asi r. 1374 anebo brzy potom stal se R. kanovníkem u sv. Víta na hradě Pražském a postoupil v kapitole až za scholastika. Taktéž horlivé účastenství měl R. ve sporu, který vzešel v příčině práva dědického lidí kmetcích na statcích duchovních, i vydal traktat, v němž dokazoval, že sedláci jsou nevolníci, a že statek kmeta bez dědiců zemřelého právem odúmrti spadá na jeho pána. Proti tomu napsal jiný kanovník, Kuneš z Třebovle, odpověď, v níž dokazoval opak, tvrdě že sedláci jsou lidé svobodní a že po nich dědí příbuzní až do sedmého kolena. R. byl důvěrný přítel Tómy ze Štítného, který mu svůj spis O obecných věcech křesťanských, jakož i spis O odpustcích podal ke přehlédnutí a opravení, a to jako na obranu proti tehdejším doktorům a učeným, kteří prý za to měli, že by o vyšších věcech náboženských psáti příslušelo „toliko doktorům o jazykem latinským, a nic laikům a češtinou“, dle čehož vyrozuměti jest, že R. byl i muž jazyka českého upřímně milovný. Roku 1388 učinil R. kšaft, jimž mimo jiné odkázal všeliké knihy své kláštera Břevnovskému. Kdy tento učený muž zemřel, známo není; po roce 1396 neděje se o něm již nikde zmínka. Kromě traktatu připomenutého sepsal R. ještě theologicko-polemický spis Apologus a rozličná díla exegetická, patristická a dogmatická.