Vlastenský slovník historický/Pašek
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Pasovský vpád | Pašek | Paškovský |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pašek |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 601-602. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jan Pašek z Vratu |
|
Pašek z Vratu, Jan, primator Pražský, muž výtečných vlastností, které však učinil služebnými nezřízené ctižádosti své, narodil se v Starém Kníně z rodičů chudých, studoval v Praze, kdež r. 1490 stal se bakalářem a 1493 mistrem svob. umění, načež setrvav nějaký čas při vysokých školách věnoval se provolání řečnickému před soudem, kterýmžto zaměstnáním jeho jmění značně vzrůstalo. Okolo r. 1500 stal se kancléřem Starého města Pražského, kterýž úřad zastával až do roku 1509. Od delšího času zanášel se P. myšlénkou spojení pod jednu správu Sterého města s Novým pro lepší obranu proti nepřátelským šlechticům, které konečně jeho přičiněním r. 1518 ve skutek vešlo, načež zvolen za primasa sjednoceného města, ale proto nevzdal se výnosného zastupování stran před soudem. Okolo toho času vešel P. v držení Toušně s rozsáhlým panstvím. Zjednav si již dříve erb s predikatem z Vratu pasován jest r. 1522 od krále Ludvíka na rytířství. Od spojení měst Pražských zůstal P. po čtyry léta bez přestání v úřadě primatorském, v kteréž době vyznamenal se pilnou péčí o dobro obecné a statečným hájením práv městských. Ale vedle toho vyčítala se mu podvodnost, neupřímnost a mstivost, jakož i libovolné překrucování práv. Hlavním protivníkem jeho byl Jan Hlavsa z Liboslavě, na jehož místě jmenován jest r. 1522 P. hofrychtéřem. Ale již rok na to ssadil král všecky úředníky zemské a ustanovil zase Hlavsu na předešlé místo, brzy na to pak obnoviv radu městskou jmenoval Hlavsu také primasem. Tu počal P. všemožně k tomu pracovati, aby ztraceného důstojenství zpět nabyl a protivníkům svým pomstiti se mohl. Vynasnažením jeho vytlačen Hlavsa a přátelé jeho roku následujícího úplně z rady, a panství v obci dostalo se opět Paškovi co primatoru, který, aby svou moc utvrdil, spojil se s panem Lvem z Rožmitála a správcem zemským Karlem knížetem Minsterberským. Nyní nastalo zuřivé pronásledování Hlavsy a celé jeho strany, poněvadž pak tento byl přítelem nového učení Lutherova, vztaženo i na všecky luterány, při čemž užíval P. pomoci administrátora Havla Cahery, před tím horlivého rozšiřovatele, nyní pronásledovatele luteránství. Tu jsou zámožnější měšťané druhé strany bez ohledu z Prahy vypovídáni, lidé pak sprostější, kteří nechtěli zapříti své náboženské přesvědčeni, bez milosti upalováni a jinými trestmi stíháni. Hlavsa a strana jeho stěžovali sobě u krále, ten však rozsouzení jejich pře vložil na správce země knížete Karla, který ovšem rozhodl ve prospěch Paškův. Tím moc tohoto nad obcí Pražskou dosáhla svého vrchu, i zůstal odtud po pět let primasem, a panství své provozoval tím spůsobem, že se více podobalo násilnou mocí dobytému, nežli pošlému z důvěry měšťanů. Roku 1526 po zahynutí krále Ludvíka byl P. jedním z osmi osob stavu městského, kteří spolu volili za krále arciknížete Ferdinanda. Ten dosednuv na trůn jal ss přede vším pečovati o to, aby moc královskou, v poslední době valně kleslou, opět ku platnosti přivedl, i obrátil se rozhodně proti libovládě Paškově. Pokusiv se marně o smíření stran zrušil r. 1528 jednotu Starého a Nového města, ustanovil v každém nové konšely, odstranil z rady Paška i jeho přátele, a roku následujícího dovolil Hlavsovi a jeho stoupencům vrátiti se do město. Roku pak 1530 sám P. jest od krále vypovězen z Prahy, do které potom jen z milosti na krátkou dobu přicházeti směl. Tato rána, pak úmrtí syna a dcery, k tomu úplné zkažení Toušně požárem působily na Paška již déle churavébo tak, že zemřel 22. bř. 1533 u věku ne příliš vysokém.