Vlastenský slovník historický/Písař

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Pisa	Písař	Písař Bartoš

Údaje o textu
Titulek:	Písař
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 615.
Licence:	PD old 70

Písař, vůbec kdo něco píše, obzvláště pak kdo píše z výdělku, jako před vynalezením tisku a ještě nějaký čas potom opisovači, kteří písařství co živnost provozovali. Takoví p-i byli spolu krasopisci a za svou práci hojnou odměnu dostávali. — P-i jakožto úředníci (notarii) připomínají se již za nejstarších časů při dvorech, obcích a jiných korporacích, a bývali obyčejně stavu duchovního, poněvadž krom duchovních sic málo kďo psáti uměl. V Čechách děje se již k roku 1164 zmínka o p-i při dvoře knížecím Martinovi. Čím více časem rozčlánkovány byly záležitosti správní a soudní, tím hojnější býval všude počet písařů, osoby duchovní pak přestaly písařovati v té míře, čím více lidé světští psáti se učili. Roku 1257 ponejprv se vyskytuje v Čechách nejvyšší p. zemský zároveň s nejvyšším purkrabím, nejvyšším komorníkem a nejvyšším sudím co čtvrtý nejvyšší úředník zemský na soudu zemském zasedající, v domě jeho byly desky zemské a při nich menší úředníci. Jiný byl úřad místop-e čili p-e menších desek (v. Desky). Při úřadu nejvyššího p-e nezáleželo tak na urozenosti jako na vzdělání, proto neměl býti „pán urozený, ale člověk obecný dobře zachovalý a k tomu v tom dobře umělý“. Při větších i při menších deskách bývalo kromě obou p-ů co zemských úředníků nejméně po dvou p-ích, kteří skutečné práce písařské konali. Rovněž i při jiných úřadech zemských a královských byli zvláštní p-i. V prošlém čase ustanovováni jsou také při obecních úřadech ve městech p-i, ve městech větších bývalo jich více, z nichž nejprvnější měl titul kancléře.