Vlastenský slovník historický/Očista

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Obyvatel	Očista	Očistníci

Údaje o textu
Titulek:	Očista
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 573–574. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Očista, ospravedlnění božím soudem, obyčej, který od nejstarších pohanských dob trval až do Karla IV., za něhož boží soudy čili ordalie jsou zrušeny. O. byla trojí: vodou („svatocudná voda“ v Libušině soudu), ohněm („oheň pravdozvěsten“ tamtéž) a souboj. O. vodou byla zase dvojí, vodou studenou a vodou vřelou. Studenou vodou zkoušena vina neb nevina obžalovaného buď uvržením jej do vody anebo bředením ve vodě. Potopil-li se do vody uvržený, považován za nevinného, splýval-li na povrchu, za vinného. Patrně zakládalo se to na domnění všech národů indoevropských, že voda co živel posvátný nic nečistého k sobě nepřijímá, kteréžto tvrzení dosaváde slyšeti jest z úst obecného našeho lidu. Bředení dálo se tak, že napřed šel do vody žalobník (původ), pak tři kroky za nim žalovaný (pohnaný); utonul-li žalobník, přiřknuto právo obžalovanému; přebředl-li žalobník, tedy žalovaný měl za ním břísti, a přebředl-li také, byl žaloby prázden (Herm. Jireč. Slovanské právo, II., str. 233). O. vodou vřelou záležela nejspíše v sáhání rukama obnaženýma do kotle takovou vodou naplněného, anebo v pití vřelé vody. O. ohněm byla též dvojí, buď kráčení bosýma nohama přes rozžavené radlice, anebo bráni žhavého železa do holých rukou; popálil-li se obžalovaný, byl za vinného uznán, nepopálil-li se, byl co nevinný propuštěn. I to spočívalo na obecném domnění, že oheň, druhý to živel posvátný, nevinnému neuškodí a jenom vinníka se dotkne. Třetí o. byla souboj, a ten byl opět dvojí, kyjem a mečem. Meč sloužil k souboji lidem urozeným, kyj osobám tříd nižších. V krátkosti vysloveny jsou všecky tyto druhy o-ty v listině z r. 1252: „meče, kyj, voda, železo“. O. konána vždy pod dozorem duchovenstva.