Vlastenský slovník historický/Morana

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Mongolové	Morana	Morava

Údaje o textu
Titulek:	Morana
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 531. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Morana

Morana, jinak Mořena, u Slováků Morena i Muřena, bytost báječná Slovanů západních, znamenajíc vůbec smrt a v přírodě zimu. V pověrách obecného lidu posud žive co bílá žena, která, komu se objeví, tomu smrt zvěstuje. Bájilo se o ní, že člověka na smrt uspává, smysly jeho znenáhla zatemňujíc. V tom smyslu dí Rukopis Kralodvorský o Vlaslavovi smrtelně raněném, že „M. jej sýpáše (uspávala) v noc črnu“. A v témž rukopise žaluje Záboj na křesťanské cizince, kteří vetřevše se násilně do vlasti pohanské obyvatele její nutili, aby toliko jedinou manželku měli po vší cestě života „z Vesny po M-nu“, t. j. od jarého věku jinošského až do smrti. Po tu dobu zachoval se z časů pohanských obřad, jenž se u nás vykonává v Smrtelnou neděli. Děvčata sejdouce se oblekou došek v oděv ženský a stužkami i jinak jej ozdobí na spůsob ženské postavy, kterou potom vynesou za ves, kde ji zas odstrojí a holý došek do vody hodí, řkouce že utopily smrt. V písních, které se při tom zpívají, vždy ještě jmeno té pohanské bohyně zní co Mořena neb Muřena. Někde v Čechách zpívají: „Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi“ a t. d.