Vlastenský slovník historický/Minsterberští knížata

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Minsterberské knížectví	Minsterberští knížata	Minuce

Údaje o textu
Titulek:	Minsterberští knížata
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 518–520. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kategorie:Minsterberská knížata

Minsterberští knížata z rodu Kunštátského, potomci krále Jiřího. Tento měl čtyry syny: Bočka (nar. 15. čce 1442), na rozumu nedostatečného, Viktorina (nar. 1443 u vigilii před Vstoupením Páně), Jindřicha staršího (nar. 15. kv. 1448), tyto všecky z první manželky Kunhuty ze Šternberka, konečně Jindřicha mladšího, jinak Hynka (nar. 1452) z druhé manželky Johany z Rožmitála. Viktorin, Jindřich a Hynek, majíce po otci mimo podíl ve statcích českých výhradně očekávati državy od něho v Slezsku koupené, totiž knížectví čili vévodství Minsterberské, Kladsko, Frankenstein a knížectví Opavské, povýšeni jsou od císaře Fridricha III. na knížata říšská, Viktorin již r. 1459, druzí dva r. 1462, načež se psali sv. Římské říše knížaty, vévodami M-rskými a hrabaty Kladskými. Viktorin a Jindřich starší prosluli co vůdcové vojenští ve válkách svého otce. Viktorin, od r. 1466 nejvyšší hejtman zemský markrabství Moravského, oblehal r. 1466 hrad Šternberk v Čechách, odkud se však obrátiti musil proti Slezákům, nad nimiž 16. června u Frankenšteina znamenité vítězství obdržel. Odtud táhl na Moravu, kdež osvobodil Špilberk od obležení a dvakrát po sobě porazil Brněnské. Na počátku r. 1468 vtrhnuv do Rakous proti císaři počínal si tam vítězně, až císaři z Uher pomoc přišla, Navrátiv se potom do Moravy osadil Třebíč, nemoha však města ubrániti proti přemoci uherské vyvedl vojsko své 14. května na klášter nad městem, odkudž se v noci z 5. na 6. června s většinou lidu svého šťastně skrz vojsko uherské jej oblehající probil. V říjnu t. r. utrpěl sice porážku u Kroměříže, leč v prosinci zmocnil se proti vůdci uherskému Blažejovi Podmanickému města Ostrova. Dne 27. čce 1469 přepaden jest v městečku Veselí náhle od Uhrů, zajat a do Uher odvezen, kdežto až do smrti otcovy vězen jest. Při dělení se synů krále Jiřího o dědictví po otci zůstavené připadlo Viktorinovi knížectví Opavské a zápisní zboží Kolínské. Když se r. 1479 dostalo Slezsko Uherskému králi Matiášovi, postoupil mu kníže Viktorin Opavska za několikero panství v Slavonii, z nichž však po nedlouhém čase od Matiáše zase vypuzen jest, a zemřel 30. srpna 1500 v Těšíně, kde dcera jeho Johana vdána byla za knížete Kazimíra IV. Jediný syn jeho kníže Bartoloměj, pán na Kumburce, zdržoval se nejvíce v Čechách, kdež jej r. 1513 sjednocená města zvolila za správce svých věcí v rozepři se šlechtou. Jemu podařilo se přesvědčiti krále Vladislava o křivdě, která se městům dála, i o škodě pro korunu samu, která odtud pocházela. Za to z návodu knížete Bartoloměje prokázala se města králi ochotnými vypravením jemu hojných pomocí vojenských do Uher, kde veliká bouře selská vedením Jiřího Dóše r. 1574 nebezpečenstvím hrozila samému královskému sídlu v Budíně. Roku 1515 vyslán jsa od krále z Budína poselstvím k císaři Maximilianovi zahynul kníže Bartoloměj na zpáteční cestě po Dunaji dne 3. dubna u Haimburku, kdežto se loď s ním vrazivši na skalinu roztrhla. Kníže Bartoloměj zemřel svoboden. — Kníže Jindřich starší bojoval r. 1467 proti jednotě panské v západních Čechách s prospěchem; r. 1468 poslán jest na pomoc bratru Viktorinovi k Třebíči, kamž ale doraziti se mu nepodařilo. Roku 1469 protáhl spolu s Mikulášem Střelou z Rokycan vítězně Slezsko od Žitavy až k Frankensteinu, a 2. listopadu porazil vojsko krále Matiáše u Hradiště na Moravě. Smrt otcova učinila konec válečným jeho činům. Při děleni o dědictví po otci obdržel Jindřich knížectví Minsterberské s Frankensteinem, hrabství Kladské, panství Náchodské se zbožím Visenburským, a pozdější panství Pardubické. Zdědiv ještě r. 1491 po svém bratra Hynkovi Poděbrady směnil je r. 1494 s králem Vladislavem za knížectví Olešnické, od kteréhož času se i s potomky svými psal knížetem M-ským a Olešnickým; za to však odprodal jiná panství a zemřel 24. čna 1498. — Nejmladší z bratří kníže Hynek obdržel při dělení po otci vedle jiných statků též Poděbrady, i byl muž nevšední vzdělanosti a básník český, jemuž se jmenovitě připisuje Májový sen. Zemřev 10. čce 1491 zůstavil jedinou dcera Annu, která se stala manželkou pana Jindřicha z Hradce. — Ze tří synů knížete Jindřicha staršího přečkal oba své starší bratry kníže Karel, narozený v Kladsku 1. kv. 1476, který vládl napotom v Minsterberku a Frankensteině (hrabství Kladské bylo již r. 1500 odprodáno). Ten jmenován jest r. 1506 nejvyšším hejtmanem v Slezsku, r. 1515 po smrti bratrance svého knížete Bartoloměje zastupoval na jeho místě města česká v jich rozepři se šlechtou, téhož roku a opět r. 1520 byl král. plnomocníkem na sněmě Českém, a r. 1523 jmenován nejvyšším hofmistrem a spolu nejvyšším hejtmanem království Českého na čas nepřítomnosti královy. V tomto postaveni klonil se s počátku ke straně pokročilých podobojí, kteří přijali učení Lutherovo, ale brzy dal se získati od strany zpátečnické a podporoval politiku pana Lva z Rožmitála. Kníže Karel navrátil se časem do lůna církve katolické a zemřel 3. bř. 1536 ve Frankensteině, zůstaviv mimo několik dcer 4 syny, z nichž Hanuš, narozený v Olešnici 4. list. 1509, držel kraj Frankensteinský a zemřel 28. ún. 1565 v Olešnici. Po něm následoval ve Frankensteinsku jediný syn jeho Karel Krištof (nar. 22. kv. 1545, † 17. března 1569 svoboden), po jehož smrti panství Frankensteinské, velice zadlužené, stavové slezští koupili. Bratr jeho Jindřich II., narozený v Olešnici 29. bř. 1507, držel Minsterberk a Olešnici, a zemřel 2. srp. 1548, zůstaviv syny Jindřicha III. (nar. 29. dub. 1542) a Karla II. (nar. 25. dub. 1545), kteří r. 1569 prodali pro dluhy knížectví Minsterberské též stavům slezským, tak že rodu jejich zbyla již toliko jediná Olešnice, v jejímž držení zůstali Poděbradovci až do r. 1647, v kterémž zemřel Karel Fridrich kníže Olešnický co poslední mužský potomek krále Jiřího. Jediná dcera jeho Alžběta Marie provdala se za Sylvia Nimroda vévodu Virtemberského, jemuž knížectví Olešnické za věno přinesla.