Vlastenský slovník historický/Mikuláš

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Michna	Mikuláš	Mikulášenci

Údaje o textu
Titulek:	Mikuláš
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 510–513. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mikuláš

Mikuláš. A) Církevní hodnostáři toho jmena: 1) M. V. papež (1447—55), nástupce Eugeniův, obrátil se přísně proti Čechům, nechtěje potvrditi jim kompaktata, i poslal k nim co legata Karvajala (v. t.) — 2) M. biskup Pražský, rodič ze vsi Újezda pod Petřínem, dosedl na biskupskou stolici r. 1240 a byl r. 1248 jeden z poslů, kteří králi Václavu I. na Zvikově oznámili usnesení odbůjných pánů V Praze shromážděných, že zvolili sobě za pána a krále syna jeho Přemysla Otakara. Poslové ti jsou k rozkazu královskému zajati a propuštěni na svobodu teprv po uzavření v březnu 1249 smlouvy, v níž Václav koruny ve prospěch syna svého se odřekl. Hned po svém propuštění vyhlásil pak biskup M. z neznámé příčiny interdikt po celé své diécesi. Roku 1250 obdržel od papeže Innocencia IV. nařízeni, aby na jeho místě z moci apoštolské udělil špitálnímu bratrstvu, od kněžny abatyše Anežky založenému, znamení, které by se mu zdálo přiměřené, načež biskup ustanovil bratřím r. 1252 červenou hvězdu s křižem, odkudž začali se jmenovati křižovníci s červenou hvězdou. Biskup M. zemřel r. 1258. — 3) M., poboční syn krále Jana, byl v letech 1345—51 kanovníkem na hradě Pražském a zároveň kanovníkem Vyšehradským, arcijahnem Horšovským a proboštem Celským v Štýrsku, roku pak 1351 působením svého bratra Karla IV. povýšen jest za patriarchu Akvilejského. — 4) M. biskup Nazaretský, inkvisitor arcibiskupství Pražského, dal r. 1414 Janu Husovi písemní vysvědčení, že s ním často obcoval i na jeho kázaních býval, ale nikdy žádného bludu ani kacířství při něm neznamenal. — B) Knížata světští: 5) M. kníže Opavský, poboční syn Přemysla Otakara II. z Anežky Kuenringské, nar. 1256, od papeže r. 1261 legitimován a ještě téhož roku za knížete Opavského ustanoven, vyznamenal se již ve válce uherské roku 1273, též bojovoval udatně po boku otcově r. 1278, jest však zajat a do Uher odveden. Bruno biskup Olomoucký, poručník jeho, vykoupil jej r. 1280 ze zajetí, i přispěl mocí brannou k tomu, že proti Záviši z Falkenšteina v Opavsku se usadil, kteréž knížectví mu též od Václava II. přiřknuto jest. Později vedl osobní výpravu proti Závišovým přívržencům, Záviše pak samého na rozkaz králův pod Hlubokou stíti dal (24. srp. 1290). V Opavsku nedovedl se shodnouti se stavem panským, pročež r. 1296 vyhnán stal se Václavovým náměstkem v nově nabytém Polště. Byl sice od krále Jana r. 1311 za knížete Opavského uznán, avšak zemřel nicméně u vyhnanství a v chudobě v Brně r. 1318, kdež pohřben jest u minoritů. — 6) M. II. kníže Opavský, syn předešlého, vychován při dvoře českém, pojal za choť Annu, sestru Leška knížete Ratiborského, po jehož bezdětné smrti r. 1336 král Jan udělil mu Ratiborsko v leno. Také M. II. jako otec jeho měl rozepře se stavem panským, které však byly narovnány prostředkováním markraběte Karla, krále Janova syna. Vůbec byl M. II. v přátelském poměru ke dvoru českému, od něhož obdržel také r. 1315 pomoc proti králi Polskému Kazimírovi. Roku 1346 provázel krále Jana do Avinionu k papeži, a byl i svědkem volby Karla IV. za krále Římského v Rense. M. II. zemřel 8. pros. 1365. — 7) M. kníže Ratiborský, syn knížete Hanuše Opavského, zajal r. 1421 posly české ku králi Polskému, totiž Viléma Kostku z Postupic, Hlasa z Kamenice, Vaňka Pivo a Vaňka syna Pavlíkova z Prahy, a vydal je králi Sigmundovi na Špilberk, který všecku čeleď jejich dal v Brně postínati a pány poslal do vězení na Trenčín, z něhož propuštěni jsou teprv po bitvě u Německého Brodu. — C) Jiné osoby: 8) M. Velflovic v. Velflovici . — 9) M. z Prahy, jeden z milců krále Václava IV., z rodu, jak se zdá nízkého, stal se r. 1400 písařem král. podkomoří, r. 1401 oženil se s vdovou po bohatém apatykáři Pražském Augustinovi, odkud nazýván M. Augustinův, a téhož roku stal se písařem král. urbury na Horách Kutných, kterýž úřad zastával až do r. 1412. Roku 1403, když král Václav vyšel z vězení Vídenského, vložil na něj zastávání úřadu podkomořského na místě dosud uvězněného Sigmunda Hulera, který po svém propuštění r. 1404 zase v něj se uvázal. Roku 1408 stal se M. král. radou, jímž zůstal až do roku 1413. Roku 1409 vymohl na králi svou přímluvou pověstný dekret Kutnohorský, jimž uděleny na universitě Pražské národu Českému tři hlasy a všem ostatním národům dohromady jeden. Zásluha tato připisuje se obyčejně M-ovi z Újezda, který však, jak se zdá, dekret ten pouze rektorovi a mistrům učení Pražského úředně ohlásil. Vůbec mnozí M-e z Prahy s tímto M-em z Újezda pletou. Téhož roku 1409 stal se M. z Prahy nejvyšším písařem zemským, a r. 1411 jmenuje se mezi osobami povolanými do rady královy, která měla vynésti rozsudí výrok ve při mezi Janem Husem a arcibiskupem Pražským Zbyňkem. Roku 1417 jmenuje se nejvyšším písařem zemským již M. z Újezda, pročež zdá se, že M. z Prahy toho roku zemřel, neb se o něm dále žádné zmínky více neděje. M. byl muž velice zámožný, meltě v Praze několik domů a k tomu rozličné statky pozemské, jichž nabyl dílem štědrostí královskou (jmenovitě r. 1404 daroval mu král městečko Divišov s lesem při něm), dílem koupí, i jmenoval se v rozličných letech dle statků těchto též z Egenberka, z Okoře a z Vožic; jinak slul M. Bohatý, na rozdíl od M-e z Újezda, jenž měl příjmí Chudý. — 10) M. z Újezda v. z Lobkovic. — 11) M. z Pelhřimova, zván Biskupec, v. z Pelhřimova. — 12) M. Sokol z Lamberka, spolubojovník Žižkův a po jeho smrti první hejtman Sirotkův, kteréhož místa však již v listopadu 1424 jinému postoupil, držel v zástavě panství Červeno-Řečické, druhdy k arcibiskupství Pražskému náležité. Roku 1430 k sv. Václavu sebrav zbrojný lid táhl s nim do Rakous „na víno“, byl však od Rakušanů poražen a bratr jeho jat. Později odvrátiv se od Táborův přilnul ke straně královské, r. 1442 stal se tajným radou královny Alžběty a jeho zjednáním povolány jsou z Čech do Uher na pomoc její straně zbytky rot polních táborských, jimžto válka se byla stala řemeslem a živností. M. zemřel brzy na to, asi r. 1444. — 13) M., syn měšťana Pražského Jindřicha od Řebříků, člověk, o němž v Čechách nikdo téměř nevěděl, jmenován jest r. 1440 od papeže Felixe arcibiskupem Pražským, ale kapitola Pražská neuznala ho. Domnělý ten arcibiskup zdržoval se větším dilem v Rakousích a někdy v klášteře Vyšebrodském při samém pomezí. Odtud pokusil se M. r. 1441 o svolání synody českého duchovenstva v Třeboni, však jen malý hlouček kněží pod jednou a vlažných pod obojí se tam dostavil, a nemělo to žádného účinku. Dále o tom arcibiskupu nebylo v Čechách slyšeti. — 14) M. Tempelfeld, kazatel při chrámě sv.  Alžběty ve Vratislavi, přiměl kázáním svým Vratislavské k tomu, že nejeli r. 1453 do Prahy ke korunovací krále Ladislava, poněvadž prý přisáhati věrnost uprostřed kacířův jest neslušné a bezectné, nýbrž žádali, aby král sám do Vratislavi přijel a od města slib věrnosti přijal. Když potom r. 1454 Ladislav přijel do Vratislavi k sjezdu s králem Polským a jinými knížaty, Vratislavští učinili mu 11. prosince slavný slib, nicméně však musili za zpouru svou zaplatiti 14.000{{Prostrkaně|dukátů pokuty. — 15) M. z Vlásenice v. Mikulášenci.