Vlastenský slovník historický/Marradas

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Markvartici	Marradas	Maršálek

Údaje o textu
Titulek:	Marradas
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 486–487. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Baltasar Marradas

Marradas et Vigne, don Baltasar de, jeden z vojenských dobrodruhů, kteří za 30leté války v službě císařské vlast naši hubili a laciným spůsobem jmění i statků pozemských nabyli. Narodiv se 1560 ze šlechtické rodiny španělské bojoval ve službě domu Rakouského v Uhřích a ve Furlansku s vyznamenáním, po vypuknutí pak povstání českého r. 1618 najal na svou ruku pluk jízdný, a uvedl jej společně s pluky od krále Španělského císaři na pomoc poslanými do Čech, kde zvláště v jižních a východních krajinách dobyl mnohých měst, jmenovitě Týna nad Vltavou, Volyně, Hor Kašperských, Sušice, Domažlic, Klatov, Soběslavi, Bechyně, Tábora a Třeboně, jakož i několika měst a hradů na Moravě. Na to potřebováno služeb M-ových zvláště při násilném obracování lidu českého na víru katolickou, při čemž on a jeho soldateska počínali si tak ukrutně a nekřesťansky, že jmeno jeho, tak jako Huertovo, v nechvalné přísloví vešlo. Císař za takové služby jmenoval jej svým tajným a válečným radou a generálem, povýšil jej do stavu hraběcího a obsypal hojnými dary. Za peníze, dílem na ubohých obyvatelích vydřené, dílem císaři co náklad válečný účtované, dilem konečně komoře a knížeti z Liechtenšteina na hotovosti prý zapůjčené, nabyl M. četných pozemských statků v Čechách a obdržel r. 1627 inkolat. Jmenovitě vešel v držení Hluboké, Mladé Vožice, Žihobec, Všemyslic, Albrechtic, Vodňan a j. Jsa roku 1629 jmenován generálem království Českého ustoupil r. 1631 před vojskem saským do Tábora. Když r. 1634 se strany císařské přísně nastupováno proti vévodovi Fridlandskému, M. po známém příběhu v Plzni dne 14. ledna odebral se po tajné poradě s Gallasem a Aldringrem do Prahy, kdež od vojska tamního znova císaři věrnost přísahati dal. Po pádu Valdšteinově oblehl M. Řezno, bojoval vítězně s Banerem a Arnheimem a měl účastenství též v dalších ještě bězích válečných. M. zemřel v Praze 12. srpna 1638, zůstaviv, poněvadž co rytíř maltezský byl neženat, synovci svému Františku hraběti M-ovi své jmění. Ale již syn tohoto Bartoloměj hrabě M., vyprodav se z Čech, vrátil se s rodinou svou r. 1661 zpět do Španěl. Ku konci života svého přál M. zvláště kněžím a mnichům, předně karmelitanům, a obracel nemalé sumy na kostely a kláštery.