Vlastenský slovník historický/Magdeburské právo
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Lysá | Magdeburské právo | Magrle |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Magdeburské právo |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 466–467. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Magdeburské právo |
|
Magdeburské právo, městské právo, dle německého města Magdeburku tak zvané, povstalo z právních obyčejů starosaských, z municipalního zřízení římského a konečně i z městských institucí Slovanů polabských. V středověku nabylo M. p. i mimo Magdeburk veliké důležitosti, dostaloť se i do zemi slovanských, do Slezska a Polska. V Čechách a na Moravě se v XIII. století valně rozšířilo. Královští Přemyslovci, přijímajíce osadníky německé do Čech, udíleli jim k zřízení městskému obyčejně toto právo, a tak nabylo přede vším platnosti ve mnohých městech severních, ano dostalo se i na Malou Stranu do Prahy. Ale hlavním sídlem M-ho p-va v Čechách byly Litoměřice; kmetská stolice téhož města považovala se za vrchní rozhodovací soud pro všecka města v Čechách M-ským p-vem se spravující. A jak tato u kmetův Litoměřických naučení brala, tak opět Litoměřičtí v pochybných věcech ku kmetské stolici Magdeburské se obraceli; všecko úřední dopisování o tom dálo se v XVI. století po česku. Ten spůsob apelace Litoměřických do Magdeburka trval až do roku 1547, kdež Ferdinand I. takové spojení Litoměřic s Magdeburkem, co středištěm protestantského odboje, zrušil, uloživ kmetům Litoměřickým apelaci k svým královským soudcům na hradě Pražském. Takto sice sterý spůsob apelace do ciziny zrušen, nikoliv ale užívání M-ho p-va; proti tomu však vystoupili v druhé polovici XVI. století stavové na sněmích zemských, usilujíce o to, aby M. p. všude přestalo, a na jeho místo aby právo Starého města Pražského, k vůli jednotě městského zřízení v celém království, zavedeno bylo. Tu musilo ustupovati M. p. domácímu právu českému, až posléze r. 1609 nálezem sněmovním také v hlavním sídle svém, v Litoměřicích, zrušeno a právem Staroměstským nahraženo bylo.