Vlastenský slovník historický/Města
Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
Městecký | Města | Městské právo |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Města |
Autor: | Jakub Malý |
Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 502–506. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Město |
Města. Tak zvané živnosti městské, totiž řemesla i obchod, měly u sterých Čechů sídla svá v tak zvaných podhradích, totiž osadách při hradech zakládaných, jichž obyvatelstvo podrobeno bylo pravomocnosti župní jako všecken ostatní lid. M. svéprávná se zvláštní municipální organisací jsou v Čechách původu cizího, jmenovitě německého, i vzmáhala se zároveň s kolonisací německou, kterou zalidňovány jsou krajiny s řídkým obyvatelstvem domácím. Také za příčinou obchodu přicházeli cizinci do země a usazovali se v podhradích, kdež jim udělovány zvláštní svobody a výsady. Tak již Vratislav II. (1061—92) dovolil kupcům a jiným příchozím německým usazovati se v Praze (která původně také nebyla ničím jiným než podhradím) na Poříčí, a o 100 let později udělil Soběslav II. (1173—78) Němcům Pražským samosprávu církevní a obecní, aby volili si sami faráře a rychtáře, prázdni jsouce obtížných břemen a povinností župních. Následující pak panovníci, jmenovitě Přemysl Otakar I., Václav I., zvláště pak Přemysl Otakar II., hojně průmyslné Flámy a Franky do Čech přiváděli, udělujíce jim práva Pražským Němcům podobná, anebo jim práv přinešených potvrzujíce, jakž toho na Moravě Vladislav (1197) počátek byl učinil. Ze starých podhradí župních a z jiných míst průmyslnějších a živnějších Čechové jsou vyháněni a na jich místo usazováni Němci, jako za Otakara II. na Malé Straně, na Trutnovsku, Loketsku, Kladsku a jinde. (Takovým spůsobem dálo se i osazováni četných vsí s právem německým.) Dáloť se v Čechách toto usazování nejinak, než jako od Sasů v dobytých polabských zemích. Městské obce německé zřízeny byly dle vzoru měst vlaských, a takovým spůsobem zakládána jsou i v Čechách m. od králů, kteří mimo to, že přibývalo zemi lidnatosti a průmyslnosti, docházeli tím samy výhod znamenitých, neboť z městských živností rostly důchody komory, a v měšťanech, hojnými svobodami obdařovaných, nacházeli vydatné podpory proti spupné šlechtě. Osazováni měst svěřováno bylo lidem té věci povědomým, jimž za to popřány byly zvláštní výhody: užívání gruntů bez úroků, část užitků z rychty a z živností městských, aneb vysazení krčmy a podobné. I osadníkům, jak cizím tak domácím, na jistý čas propůjčováno bylo osvobození od platů, později pak králové městům na čas berně a úroky odpouštěli, kdykoli válkami, požáry a jinak škodu vzala. Živnostem městským pomáhali pak králové tím, že udělovali městům hájemství čili právo míle, t. j. že pod velikými pokutami nemělo na míli cesty kolem nich žádné řemeslo děláno býti. Tím vším rostl blahobyt měst, a zvláště některé rody měšťanské zmohli se na znamenitou zámožnost, z čehož povstal časem městský patriciat. Za tato dobrodiní byli měšťané králům vděčni a věrni; ale se šlechtou mívali záhy nejedny půtky, poněvadž nepřála živnostem městským a záviděla jim zámožnost jejich, která jim udělovala nemalou důležitost. Záhy počala se m. opevňovati hradbami, příkopy a zdmi, které opatřeny byly pro lepší obranu věžmi, obzvláště nad branami, čímž m. i ve válečném ohledu nabyla důležitosti co vydatná opora domácí branné moci proti cizímu nepříteli. Dle spůsobu těchto měst královských zakládali též páni a vládykové na svých panstvích s povolením královským města poddaná, jimž na králích vyžádali, aby směla odbývati trhy a ohraditi se. Tato m. byla brzy městům královským ve mnohých věcech podobna, jen že pánem jejich byla vrchnost, která od nich brala platy a chránila měšťany při jich živnostech, jsouc k nim v témž poměru, jako král k městům královským. V té míře, jak m. se zvelebovala, nabývala i váhy v záležitostech veřejných, jichž vyřizování nemohlo se časem obejíti bez jich účastenství, a tak vyvinul se z měst ponenáhlu stav třetí vedle vyšších stavů panského a rytířského. Roku 1281 hražená m. ponejprv řádně sněmovala se šlechtou, když jednalo se o to, aby země zproštěna byla násilí a libovůle Oty Braniborského. Po vymření pak rodu Přemyslova stav městský již mocně zasahoval do běhů politických, jednotliví rodové patricijští rozhodně vystupovali v otázkách veřejných, a jmenovitě Pražané dobyli si podstatných zásluh o povolání za krále a uvedení do země Jana Lucemburského. Karel IV. nemálo si dával záležeti na zvelebováni měst, rozmnožoval jejich výsady a všemožně podporoval průmysl i obchoď co hlavní prameny zámožnosti jejich. Učinil také platné nařízení stran věnných měst. Za válek husitských živel český docela opanoval v městech, valně se již za poslední doby před tím zmáhav, a obyvatelstvo německé, jsouc krom toho odporno reformatorskému ruchu náboženskému, kterým se velikou většinou svou národ Český bral, vystěhovalo se. Odtud většina měst stála při demokratické straně táborské proti šlechtě, dávné odpůrkyně své. V bitvě u Lipan 23 měst bojovalo s Tábory proti panstvu. Jenom některá města zůstala věrna staré víře katolické, jako Plzeň, která v tom ostatním čelila, Budějovice, Kadaň, Most, Ústí nad Labem, Tachov, Trutnov. Král Jiří přál městům jako Karel, ale za slabé vlády nástupce jeho Vladislava použila zbujnělá šlechta té příležitosti k obnovení starých sporů s městy, jimž sáhala do jejich výsad a upírala práv stavovských, ano neostýchala se páchati na nich zjevné násilí. Vladislav nerozuměl svému prospěchu tak jako jeho předchůdcové, kteří v ochranu brali m. co mocnou svou oporu proti nezbedné šlechtě, i dával s počátku vyšším stavům za právo, když pak lépe poučen výrok svůj odvolal, spěčovala se uposlechnouti šlechta, která za královy nepřítomnosti v zemi vládu ve svých rukou měla. Spor ten vyrovnán teprv r. 1517 za krále Ludvíka pověstnou smlouvou Svatováclavskou, ve kteréž m. sice upustila od práva míle i také od výhradního práva vaření piva, za to však zachována jsou při třetím hlase na sněmě a při právu držeti statky zemské, a stavové vyšší upustili ode všech novot, které byli v poslední době zaváděli na úkor měst. Brzy na to vnikalo do měst, nejprve německých, pak i českých, nové učení Lutherovo, které brzy obdrželo převahu nad českým utrakvismem, a to bylo příčinou, že r. 1547 skoro všecka města v Čechách (jedině Plzeň, Budějovice a Ústí vyjímaje) přidržela se té strany stavů, kteří králi Ferdinandovi odepřeli pomoc ve válce se spolkem Šmalkaldským. Toho použil chytře Ferdinand po vítězství u Mühlberka, aby zničením moci měst zlomil sílu stavovské oposice české, i ztrestal odbojná města krutě odejmutím jim statků, uložením peněžitých pokut, zbavením jich nejdůležitých privilegií a obmezením jejich samosprávy, ku kterémuž konci ustanovil v každém městě král. rychtáře, který měl bdíti nad chováním se rady, a zakázal bez dovolení královského svolávati obec, t. j. veškeré měšťanstvo, ku poradě o věcech důležitých. Zároveň zapověděl král všeliké odvolávání se od soudů městských ven ze země, ustanoviv pro města zvláštní soud apelační na hradě Pražském. Panovalať totiž dosavad v rozličných městech rozličná práva německá, přinešená od prvních osadníků jejich, i jakkoliv se dle nich potom vyvinula v jednotlivých městech domácí práva městská, jako Jihlavské, Brněnské, Pražské, nicméně vždy veliká část měst nepřestala se spravovati právem cizozemským, a to hlavně Magdeburským. Pro m. tímto právem se spravující byla sice zvláštní vyšší stolice konšelská v Litoměřicích, ku které od nich odvolání chodilo, ale v případech pochybných i sami Litoměřičtí konšelé hledávali poučení v Magdeburce; rovněž pak z měst, užívajících jiného německého práva, dálo se časté odvolání do měst zahraničných, odkud práva teto pocházela. To nyní přestalo, a zároveň pečováno o to, aby všecka městská práva, která v Čechách a na Moravě dosavad platnost měla, uvedena byla ve shodu jednak mezi sebou jednak i s právem zemským, z čehož napotom povstalo jednotné české právo městské, které, od králů Maximiliana a Rudolfa II. stvrzeno, zůstalo v platnosti až do našeho století. Jakkoli těžkou ranou, která je za Ferdinanda I. zasáhla, m. v Čechách velice sklesla v moci a zámožnosti své, nicméně, alespoň co se této poslední týče, přičinlivostí statečného měšťanstva, o zvelebování řemesel a živností svých velice dbalého, a moudrým hospodářstvím obecním pomalu zase zotavovati se počala. Již za Přemysla Otakara II. byla se řemesla v městech začala spojovati v jakási bratrstva, z nichž během času povstaly tak zvané cechy čili pořádky řemeslnické, které za Karla IV. obdržely konečné zřízení. Tyto cechy, pokud udržovaly přísnou kázeň mezi svými příslušníky a všemožně na to hleděly, aby obecenstvo bylo od nich svědomitě obsluhováno, velice přispívaly k zvelebení stavu řemeslnického a ke vzrůstu zámožnosti ve městech. Do rady pak a ke správě obecní bráni mužové rozšafní, na mnoze studovalí a vysoce vzdělaní, a to dílem synkové domácí, dílem z učení Pražského vyšlí bakaláři a mistři, kteří se v městě usazujíce prižeňovali se do vzácnějších rodin, a tím stávalo se, že správa obecní bývala výtečná a vzorná. Takovíto otcové města měli především bedlivou péči o dobré školství, které toho času v Čechách na takový stupeň se povzneslo, že v tom vlast naše nejchvatnější pověsti požívala, jsouc příkladem a vzorem zemím okolním. Nezřídka zajisté spatřovalo se, že obyčejní řemeslníci byli dobře latiny znalí, a vůbec byla toho času vzdělanost až do jisté míry ve městech mnohem rozšířenější nežli v dobách pozdějších. Neméně dbalá byla m. o zakládání ústavů veřejné prospěšnosti a dobročinnosti, špitálů a j., a pokud prostředky jejich k tomu postačovaly, též o vykrášlení své stavbami chrámů (obzvláště v starší době neztenčeného ještě bohactví svého) a jiných nádherných veřejných budov. Chváliti se musí též při měšťanech oné doby nábožnost nelíčená a duch právě sousedský, který je často vedl k znamenitým obětem, jednalo-li se o prospěch obce, a bohatší měšťané odkazovali nemalé sumy k účelům vůbec užitečným a šlechetným. Ovšem tajiti se nedá, že příklad hýřivé a prostopášné šlechty nezůstal bez působení také na stav městský, a že časem i ve městech zahnízdily se marnotratnost a jalový přepych, kteréžto necnosti však objevují se všude, kde blahobyt jistého stupně dosáhl. — Všecka m. česká podřízena byla podkomořímu královskému, jemuž náleželo nejenom vybírání důchodů z nich do komory král. plynoucích, nýbrž i vykonávání všelikých práv, která králi nad městy náležela: on sadil radu a rychtáře, zasedal na sjezdech městských a na soudech při odvolání se měst ku králi. Samospráva měst záležela v tom, že obec (všickni obyvatelé požívající práva měšťanského) volila ob čas — obyčejně ročně — jistý počet obecních starších, z kterých pak král skrze podkomořího svého jmenoval určitý počet konšelů, při jichžto sboru byla správa obecní. Konšelům, později radními zvaným, předsedal purkmistr, v kteréžto hodnosti střídali se po pořádku všickni konšelé měsíčně. Který z nich při obnovování rady jmenován byl na prvním místě a tedy úřad purkmistrovský první ze všech zastával, slul primator, jemu podřízeny byly všecky úřady obecní, on byl pravým hospodářem obce. Důležitější věci obecní vznášeli konšelové na sbor starších, v obzvláště vážných případech pak svolávána obec. Městům náležela pravomocnost nad svými příslušníky, a to nejenom v oboru soukromého, nýbrž i trestního práva, městům královským i v případech hrdelních. Na soudech městských zasedali purkmistr a konšelé, a od výroku jejich chodilo odvolání v starších dobách do těch měst, jichž právem se řídili, od r. 1547 ku král. soudu nad apelacími na hradě Pražském. V té spůsobě trvala m. česká až do osudné 30leté války, která se pro zem i národ český tak záhubnou stala. První veliká pohroma stihla m. po bitvě Bělohorské násilně zaváděnou protireformací, když tisíce a tisíce zámožných rodin musily se za příčinou náboženství ven ze země stěhovati, čímž obyvatelstvo měst řídlo, ano ve mnohých celé ulice pusty zůstávaly. Později přistoupily k tomu vpády nepřátelské a nátisky nesnesitelné od cizích i císařských vojsk, násilné vymáhání peněz, drancování a hubení mečem i ohněm, čímž mnohá m. docela na mizinu přišla a z úpadku svého nikdy více se nepozvedla. Ta m. pak, která jakž takž tu žalostnou dobu přečkala, připravena jsou o poslední téměř zbytek samosprávy; ve městech královských vláda namnoze libovolně obsazovala místa konšelská, a kde přece průchod dán jakési volbě obecní, tam postavena rada pod tuhou kontrolu rychtářů a hejtmanů královských. Nejsmutnější osud v ohledu tom potkal po roce 1620 m. poddaná, neboť staré i nové vrchnosti používaly té doby zmatků plně ve svůj prospěch, a jakoby všecken stav právní byl přestal, nedbajíce žádných výsad a svobod jejich, neobmezené vůli své je podrobovaly a břemena prv nebývalá na ně uvalovaly. Odtud ona smutná, nepřehledná řada soudů obcí poddaných s vrchnostmi, která naplňuje století XVII. a XVIII. Takové svízele na dlouho udusily všeho ducha průmyslového, řemesla dříve tak výnosná hynula, a v městech menších chytalo se obyvatelstvo na mnoze sedlačení. V takovém stavu nacházela se m. česká při nastoupení Marie Teresie.