Vlastenský slovník historický/Míšensko

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Mistr	Míšensko	Mišovský

Údaje o textu
Titulek:	Míšensko
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 521–522. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Míšeňsko

Míšensko, země po obou stranách řeky Labe v bezprostředním sousedství Čech se rozprostírající (nynější království Saské), původně slovanská, učiněna jest roku 929 Jindřichem Ptáčníkem markrabstvím německým, kteréž císař Jindřich IV. r. 1076 udělil králi Českému Vratislavovi za pomoc jemu poskytovanou. Vratislav však dobyl toliko části M-ska, jmenovitě krajiny Drážďanské, kteréžto území zároveň s Budyšínskem postoupil r. 1086 zeti svému Viprechtovi Grojčskému. Potomci Viprechtovi drželi pak ty krajiny co české manství až do svého vymření r. 1136, načež i M. i Budyšínsko navráceny k Čechám. Ostatní část markrabství dostala se r. 1123 rodu Vetínskému, v němž stala se hodnost markrabská dědičnou. Markrabí tito mívali se sousedy svými králi Českými časté stýčnosti, tak Jindřich Osvícený (1221—88) obdržel od Václava I. za to, aby se práva svého k dědictví rakouskému odřekl, r. 1251 město Zavidov a hrad Birkenstein, syn pak jeho Fridrich uzavřel r. 1289 s Václavem II. smlouvu, kterou mu slíbil postoupiti země své za jisté statky a města v Čechách a na Moravě. Než směna ta nevešla úplně ve skutek, protože žádná z obou stran nebyla v držení všech statků k výměně podaných, pročež smlouva proměněna jest tak, že Fridrich jistá města v Míšni od koruny české v léno přijal. Císař Albrecht jmenoval pak r. 1298 krále Václava generálním místodržitelem říšským pro Míšeň, Lužici a Plisensko, a potvrdil připojení ku království Českému zámku Perna, a později též Zavidova a Borschensteinu. Stavové míšenští skutečně králi Václavu II. již r. 1298 holdovali. Roku 1304 král Václav II., když mu nastávala válka s císařem Albrechtem, dal M. i s jinými příležícími krajinami v zástavu markrabím Braniborským Hermanovi a Otovi, aby se věrnosti jejich ujistil; ale již za nástupce jeho Václava III. vešel opět Fridrich v držení M-ska, a jen Perno a Plisna zůstaly při Čechách. Potomci jeho, markrabí Fridrich Přísný, Baltazar a Vilém, spojili se r. 1373 s Karlem IV. proti vévodám Bavorským a dobyli na nich kurfirštství Braniborského, začež, jak se podobá, obdrželi v zástavu města Louny a Most, pak Osek, Litvínov a Duchcov. Roku 1402 zmocnil se markrabě Vilém za zmatkův, které v Čechách panovaly, hradu Donína a Kamene Královského, r. 1403 i Perna. Císař Sigmund, domáhaje se pomoci markrabí Míšenských proti Čechům, zastavil jim roku 1420 města Nimburk, Chomutov, Ústí a Most, kteréž ale všecky nedostaly se v držení jejich. Za to zmocnili se ve válkách husitských téměř všech měst a hradů v Sasku ležících, které náležely manstvím ku koruně České. Markrabě Fridrich Bojovný jmenován jest roku 1423 od císaře Sigmunda po vymření Vitemberských Askaniův kurfirštem Vitembersko-Saským. Král Jiří všemožně se zasazoval o to, by vydobyl nazpět manství saských, kterážto záležitost urovnána konečně smlouvou Chebskou (25. dub. 1459), v níž ustanoveno, co má navráceno býti Čechám a co zůstati dědičně synům kurfiršta Fridricha, Fridrichovi Mírnému a Vilémovi, a umluven dvojí sňatek, totiž dcery královy Zdeny s vévodou Albrechtem, synem Fridricha Mírného, a dcery Vilémovy s Jindřichem synem královým. Při tom vzal mladý Albrecht léno od krále.