Vlastenský slovník historický/Lomnický

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Lombardie	Lomnický	Lopata

Údaje o textu
Titulek:	Lomnický
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 455–456. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Šimon Lomnický

Lomnický z Budče, Šimon, český spisovatel a rýmovník, narozen 1552 v Lomnici v Budějovicku z rodičů katolických, nazýval se pravým jmenem Žebrák, kteréž někdy v pořečtěné formě Ptochaeus ku přijatému svému jmenu L. přidával. Za mládí byl zpěvákem na kůru chrámu Jindřichohradeckého, r. 1571 stal se správcem školy v Kardašově Řečici, a vedle vyučování mládeže obíral se spisováním a veršováním. První jeho práce toho druhu, Písně nové na evangelia sv. nedělní přes celý rok, pak Píseň o důstojenství sv. manželství k svatebnímu veselí pana Petra z Rožmberka, vyšly v Praze 1580. Roku 1581 opustil L. svůj úřad a odebral se do Prahy, doufaje nalézti tam nějaké služby výnosnější, vida se však v naději sklamána vrátil se zpět a stal se písařem na statcích pana Viléma z Rožmberka. Roku 1585 vešel L. v držení dvorce v Ševětíně na Třeboňsku a oženil se. Při tom nepřestal u veršování a skládání rozličných spisů prosaických, kteráž díla pak věnoval obyčejné pánům z Rožmberka, z Hradce, ze Šternberka a jiným světským i duchovním velmožům k vůli nabytí nějakého daru peněžitého neb jiného užitku hmotného, což se mu dosti dlouho dařilo. Časem však počaly ochabovati takové důkazy přízně mecenášské, načež sobě L. trpce stěžoval. Nicméně neustal ve svém řemesle rýmovnickém, a mezi spisy, které v té době vydal a rozličným povýšeným osobám dedikoval, byl i Kancional neb písně nové historické (1595), připsaný arcibiskupovi Zbyňkovi. Takovými pracemi a spisy příležitostnými získal sobě L. přízeň rozličných osob při dvoře císaře Rudolfa, které při tomto vymohly, že mu r. 1594 propůjčil erb a predikat z Budče; že by však císař Rudolf byl L-ckého korunoval za básníka a nadal ročním platem, jest smyšlenka. V Ševětíně setrval L. až do r. 1618, obíraje se neustále spisováním a navštěvováním patronů svých, i vydal v tom čase celou řadu prací prosaických i rýmovaných. Roku 1618 vyhořel jeho dvorec, čímž přišel L. o velikou část svého jmění, načež přestěhoval se do Prahy. Té doby vypuklo povstání stavovské, a L., jsa vůbec přivyklý říditi se okolnostmi a kořistiti z nich, přichytil se nyní, ač byl katolík, strany evangelické, a složil na poctu Fridricha Falckého, od stavů odbůjných r. 1619 za krále zvoleného, dvě písně: O slavném příjezdu do Prahy a korunování Fridricha krále a Alžběty manželky jeho, pak Selské vítání, které se vůbec po Praze zpívaly. Po bitvě Bělohorské však počal ihned zase plášť podle větru točiti, a složiv po krvavém soudu nad hlavami povstalců píseň hanlivou o popravených vůdcích povstání odevzdal hanebný ten pamflet Pavlovi Michnovi s omluvou, že se musil časem spravovati a s vlky výti. Poslední léta života svého L. s manželkou v bídě a nedostatku trávil, žebraje u pánů katolických o podporu a oddávaje jim rozličné písně, které ještě r. 1621 a 1622 skládal. Rok úmrtí jeho není znám. Že by však L. tak hluboko byl sklesl, že veřejně na Pražském mostě žebral, jest rovněž smyšlenka, jíž nejspíše dalo původ rodinné jeho jmeno Žebrák. — Verše L-ckého jsou pouhá rýmovaná prosa, že pak takovým pracím nicméně dostávalo se nemalé pochvaly u veliké části tehdejšího čtenářstva, to smutný důkaz jest úplného nedostatku krasochuti onoho času. Nejlepší ještě z jeho rýmovaných prací jest Krátké naučení mladému hospodáři (1586 a potom ještě víckráte), avšak co tam dobrého a podstatného, vzal L. z Knih hlubokých mudrců; prosaické spisy jeho jsou s větší části překlady.