Vlastenský slovník historický/Libuše

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Libštein	Libuše	Libušin soud

Údaje o textu
Titulek:	Libuše
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 430. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Libuše (kněžna)

Libuše, po staročesku Lubuša, nejmladší dcera Krokova, vynikající nad obě sestry své, Kasi a Tetu, výtečnými dary ducha, obzvláště pak co věštkyně slynoucí, zvolena jest po smrti otcově od lidu českého za jeho vladařku. Sídlíc na Vyšehradě, „otně zlatě siedle“, spravovala národ moudře a rozšafně, trvajíc v stavu panenském, až nešetrné pohanění, jakého se jí dostalo od lecha, propadlého ve při před její soudnou stolicí vedené, přimělo ji k tomu, že žádala, aby sobě národ volil muže za pána. Tu jest L. požádána od Čechů, aby sobě volila manžela, jehož oni za pána přijmouti slíbili. L. zvolila sobě Přemysla Stadického, který tím spůsobem stal se prvním knížetem Českým a praotcem panovnického rodu Přemyslovců, z něhož po přeslici pochází též nynější v Rakousku panující rod Habsbursko-Lotrinský. L. spolu s manželem svým založila Prahu, o jejíž budoucí slávě prý věštím duchem svým mnoho předpovídala. Tolik a mnohem více ještě vypravuje o L-ši národní pověst, kdežto historicky stvrzených dát o tomto pravěku národu českého se nám nedostává. Dochovala se však na naši dobu staročeská báseň Libušin soud zvaná, jejíž obsah dokonale shoduje se s pověstmi o L-ši běžnými. Ač podle toho L. náleží více do říše bájí nežli přísného dějepisu, není přece příčiny, proč by se pověsti o ní měl upírati základ historický; jsouť zajisté u všech národů zprávy o prvních jejich dobách podobného spůsobu.