Vlastenský slovník historický/Lehnice

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Lefl	Lehnice	Lech

Údaje o textu
Titulek:	Lehnice
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 424–425. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Lehnice
Související články ve Wikipedii: Lehnické knížectví

Lehnice, hlavní město pruského vládního okresu Dolnoslezského, bylo druhdy stolicí zvláštního knížectví slezského, které povstalo, když synové Jindřicha II. Vratislavského, padlého proti Mongolům na Dobrém Poli, r. 1252 rozdělili se o dědictví otcovské, při čemž Boleslav příjmím Divoch obdržel středozápadní Předodří co zvláštní knížectví Lehnické. Vladislav kníže Lehnický prodal r. 1329 zem svou králi Českému Janovi, který ji co leno koruny České udělil Boleslavovi III. knížeti Břežskému. Fridrich II., kníže Břežský a Lehnický, vešel 31. bř. 1537 proti vůli krále Českého Ferdinanda I. s rodem Braniborským na vzájem ve smlouvu dědičnou, která však již 8. května téhož roku za neplatnou prohlášena jest, ano synové Fridrichovi, Fridrich III. Lehnický a Jiří II. Břežský, musili se dříve odříci závazkův i práv z té smlouvy plynoucích, nežli uvedeni jsou v lena svá. Nicméně když rod jejich r. 1675 knížetem Jiřím Vilémem vymřel, hlásil se veliký kurfiršt Fridrich Vilém k nástupnictví po něm na základě té smlouvy, a jakkoliv císař Leopold I. s ním se o to vyrovnal, i nástupcové jeho osobovali sobě právo k Lehnicku, jmenovitě Fridrich II. král Pruský, jemuž bylo spolu záminkou k válce s Marií Teresií.