Vlastenský slovník historický/Lázně

Údaje o textu
Titulek: Lázně
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 424 a 958.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Lázně byly u starých Čechů mnohem více v užívání nežli nyní, i dáváno si také na jich úpravném zařízení mnoho záležeti. V Praze samé byl jich značný počet, a to nejen při řece, nýbrž i ve vnitřních částech města od Vltavy vzdálených. Jedna z nich, dosud pozůstávající na Starém městě blíž kamenného mostu, má jmeno královská od pověsti, že tu lazebnice Zuzana krále Václava IV. z vazby vysvobodila. V XIII. století měli v Praze již i parní l. (Čas. mus. 1870, str. 148), kde vodu lili na kamení rozžhavené, z čehož povstávala pára, až se lil pot z těla, při čemž také pro větší lahodu sluhové metlami šlehali tělo. Při těch l-ních byl i dovedný bradoholič, jenž také kněžím do okolku přistřihoval vlasy. Vůbec bývalo druhdy v Čechách užívání jmenovitě teplých l-ní, a to za každého ročního počasí, potřebou tak nezbytnou, že jí nejenom vyšší třídy, nýbrž i sedláci, ano sami nádenníci hověli. Té potřebě hleděly právy býti samy zákony. Tak Zřízení zemské krále Vladislava (167) vyměřuje ingrosaturu zemských desk platu na každé suché dni jednu kopu grošů „a na lázni tři groše“. Řádem čeledním z roku 1549 skracuje se nádenníkům čas práce v sobotu výslovně proto, aby prý mohli vedle obyčeje svého lázeň vzíti. Odtud přišlo, že skoro každá ves mívala v těch časích své l., což svědčí patrně o značném stupni obecného blahobytu. To trvalo až do 30leté války, ve které národ český úplně na mizinu přišel, a tak s někdejším blahobytem i všeobecné užívání l-ní za své vzalo.