Vlastenský slovník historický/Kutná Hora

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Kuthen	Kutná Hora	Kutnohorský dekret

Údaje o textu
Titulek:	Kutná Hora
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 413–418. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kutná Hora

Kutná Hora, též Hory Kutné, město druhdy hornictvím květoucí, po Praze první místo zaujímající, v někdejším Čáslavsku, jehož samo jmeno (kutiti, kutati, tolik co v zemi hrabati) ukazuje na zřídlo bývalého bohactví jeho. Pověst klade založení jeho na r. 1237, a již r. 1276 povýšeno jest za město královské. Poněvadž v té době doly zdejší vydávaly hojné množství stříbra, město rychle se šířilo a bohatlo, lidnatost pak jeho v krátce tak vysoce vzrostla, že Přemysl Otakar II., zdvihnuv r. 1278 válku proti císaři Rudolfovi, z K-né Hory 1000 branců a 500 koní k vojsku svému odvedl. Tím dělání hor nemalou ujmu trpělo, a následujícím na to neblahým hospodářstvím Oty Braniborského, jakož i morem r. 1283 zuřivším kleslo město v úpadek, z kterého však za panování Václava II. rychle se zase zotavilo. Král tento sám častě v K-né Hoře se zdržoval, a r. 1299 dal městu první horní řád, ve kterémž se praví, že „posud ve světě neslýcháno, by se kde na jednom místě takové množství stříbra dobývalo.“ Tak bohatý výtěžek hor zdejších poskytl králi možnost zlepšiti minci v stav posud nebývalý ražením nových dobrých peněz, tak zvaných grošů českých, k čemuž povolal zkušené mistry z Vlach, jimž daroval dům svůj ve městě, který odtud vlaským dvorem jest nazván. Ve válce s císařem Albrechtem, jehož vojsko r. 1305 až ke K-né Hoře přitáhlo a ji oblehalo, bráněno město Jindřichem z Lipého a Janem z Vartemberka statečně; mezi jiným napustili Horníci potok, z něhož oblehající vodu brali, utrýchem, čímž mnoho lidu nepřátelského pomřelo, načež císař, nedočkav blížícího se vojska českého, kvapně odtáhl. Rovněž i druhý jeho pokus o K-nou Horu r. 1307 se zdarem se minul. Bohatý výtěžek hor, privilegie a svobodu Horníkům od králů Českých udělované vábily do města mnoho cizinců, kteří se tam usazovali, jmenovitě průmyslníky a kupce německé, s bohactvím obyvatelů pak rostlo zároveň rozkošnictví a bujnost jejich, a současní letopisci líčí Horníky co lid nezbedný a nepokojný. Za slabého panováni Jindřicha Korutanského účastnili se jednotliví těžíři hor též politických zápletků oné doby, jmenovitě sporu povstalého tehdáž mezi šlechtou a městy o práva stavovská. Roku 1309 dne 15. února přepadli tři synové bohatého horníka Rutharda spolu s měšťanem Pražským Peregrinem Pušem klášter Sedlecký, kde právě nejvyšší maršálek zemský Jindřich z Lipého, Jan ze Stráže a Jan z Klimberka přenocovali, a pány tyto zajavše na hrad Litice odvedli. Vyjednávání na to mezi oběma stranami nastalé vedlo k narovnání pro stav městský příznivému. Když r. 1310 stavové s Jindřichem Korutanským nespokojení vypravili slavné poselství k nově zvolenému Římskému králi Jindřichovi Lucemburskému žádat o jeho syna Jana za krále, byli mezi vyslanci též dva měšťané Kutnohorští. Mezitím však Korutanský zmocnil se mezi jinými městy též K-né Hory, kteréž potom král Jan do země přišed marně dobýval, a která teprv po Praze jemu se vzdala. Král Jan, do jehož komory K. H. každý týden 500 až 600 hřiven stříbra odváděla, udělil městu mimo jiné i tu výsadu, aby od horního soudu jeho nikam jinam odvolání nechodilo. Takovými svobodami stala se v ty doby K. H. druhým městem v zemi a bývala ve všech veřejných listinách jmenována hned po Praze. Za Karla IV., který na K-nou Horu neméně laskav byl nežli jeho otec, utrpělo město r. 1348 velice zemětřesením a přehroznou bouřkou, avšak brzy se zase zotavilo milostí královou, který svobody Horníků ještě značně rozmnožil, čímž město vždy více bohatlo a lidnatělo. Na počet obyvatelstva uzavírati lze z toho, že v druhé polovici XIV. století měla K. H. 60 pivovárů, v nichž ustavičně se vařilo, ač krom toho i odjinud se do města pivo dováželo. Bohactví svého užívalo měšťanstvo ke mnohým chvalitebným podnikům, a z dob králů Jana, Karla a Václava IV. hlavně pocházejí stavby nádherných chrámů jakož i štědrá nadáni ústavů dobročinných. Též král Václav rozmnožil výsady Horníků, a jmenovitě ustanovil, aby všechen statek měšťana Kutnohorského, který by zemřel bez posledního pořízení a bez zákonních dědiců, připadl obci. V té době králové Čeští často se v K-né Hoře zdržovali. Za příčinou stavby chrámu sv. Barbory nastala městu pře o patronat s blízkým klášterem Sedleckým, která roku 1410 rozhodnuta jest od papeže ve prospěch Horníků. V K-né Hoře učinil král Václav roku 1409 památné ono rozhodnutí o počtu hlasů na Pražské universitě, jímž přiřknul národu Českému tři hlasy, a všem ostatním národům dohromady jen jeden. Nejednou však osvědčili Horníci v té době také pověstnou rozpustilost a nezbednost svou, jako jmenovitě r. 1411, když nevázaná chasa havířská za to, že sousedé Malínští nedopouštěli jí činiti škodu na poli, město jejich vypálila a mnoho obyvatelů povraždila. Malínským žaloba nic neprospěla, neboť Horníci svými přáteli u dvora spůsobili, že vyvázli bez trestu. Brzo i sám král zakusil bujnosti Kutnohorských, když r. 1414 dvořenína jeho Racka Kobylu, poslaného k nim pro zadrželé platy, i se služebnictvem jeho zabili. Král velice se rozhněval, a strojil se přísně potrestati vinníky, ale Horníci jej uchlácholili dary, tak že se spokojil potrestáním smrtí toliko dvou havířů. — Ve válkách husitských obyvatelstvo Kutnohorské, na větším díle německé, příkře postavilo se proti národnímu hnutí. Horníci bojovali po straně krále Sigmunda proti Husitům, a nad zajatými nepřáteli mnohá ukrutenství provozovali, jmenovitě je za živa do šachet metajíce. K tomu konci platili žoldnéřům za laika po jedné, za kněze husitského až po pěti kopách. Za takové jejich ukrutenství potom Husité stejnou měrou se mstili, což hlavně bylo příčinou krutosti, s jakou válka ta jest vedena. Horníci táhli r. 1420 též se Sigmundem k dobývání Prahy, a král po porážce u Žižkova pobyl ještě nějaký čas v K-né Hoře, sháněje peníze. Na začátku r. 1421 přepadli Kutnohorští s Městeckým z Opočna Přelouč, a odvlekše s sebou 125 Táborův i s knězem jejich vmetali je do šachet; brzo na to zastihl týž osud velikou část Táborů zajatých v Chotěboři, která se královským byla vzdala pod smlouvou, ale víry jim nezdrženo. Když však Sigmund opustil zem a Žižka ve spolku s Pražany si Čechy podmaňovali, a kdekoliv jim odpor činěn za to krutě se mstili, jakož toho jmenovitě zakusila města Chomutov, Beroun a Český Brod, kde usmrcen veliký počet odpůrců kalicha, čímž zastrašena jiná města nedočkala útoku na sebe, nýbrž raději dobrovolně se vzdávala: tu přišel strach i na Kutnohorské, kteří vidouce nezbytnou záhubu svou dali se na pokorné prosby. Pražané davše se obměkčiti uložili jim, aby celé obyvatelstvo města vyšlo v procesí jim vstříc a prosili jich o milost za provinění svá, což i 25. dub. 1421 vykonáno, načež Kutnohorští jsou na milost přijati, a Pražané usadili v městě jejich za vrchního správce k žádosti Horníků samých pana Petra Zmrzlíka ze Svojšína. V září téhož roku odbýván v K-né Hoře sněm od stavů českých pod obojí, na kterém usnesli se požádati velikého knížete Litevského Alexandra Vitolda za krále. Ale ještě téhož roku v prosinci král Sigmund zmocnil se K-né Hory zradou některých měšťanů, při čemž spůsobeno veliké krveprolití na obyvatelích znajících se ke straně národní. Král Sigmund zůstal v K-né Hoře přes svátky vánoční, tu však Žižka mimo nadání se silnou mocí mezi tím sebranou v den tří králů r. 1422 města překvapením se zmocnil. Sigmund zapáliv K-nou Horu a vzav s sebou měšťany katolické, kteří se báli zasloužené odplaty, dal se na útěk, jest však od Žižky dohoněn a u Německého Brodu na hlavu poražen. Oheň ve městě jest od Husitů uhašen a K. H. opět ve správu dána Pražanům, kteří si dali záležeti na opětném zvelebení hornictví, za válečných běhů poslední doby valně kleslého, a razili zde groše české s nápisem „Groš lidu českého pro slovo boží bojujícího“. Když však později přišlo k boji mezi Pražany a Tábory, Žižka r. 1424 odňal Pražanům K-nou Horu, a město, zůstávajíc pak napořád v rukou Táborů, stalo se veskrz utrakvistickým, an odporná strana raději se vystěhovala. Za následujících na to pokojných dob množilo se opět obyvatelstvo, které již bez výminky bylo české, a také v dolech nanovo jest pilně pracováno. Když pak r. 1435 odebralo se vyslanectví z Čech ku králi Sigmundovi do Brna, aby tam konečně ujednán byl mír, nacházeli se v něm také dva měšťané Kutnohorští. Po přijetí r. 1436 Sigmunda za pána do Čech potvrdil nově uznaný král K-né Hoře veškeré její výsady a svobody, a zároveň učiněno narovnání mezi obcí starou (vystěhovalými katolíky) a novou (utrakvistickou), následkem kteréž směli se vystěhovalci navrátiti do města pod jistými výminkami, a vykázán jim k službám božím chrám sv. Barbory. Roku 1438 stáli Kutnohorští při straně Ptačkově a Kazimíru Polském proti Albrechtovi Rakouském. Roku 1444 měli v K-né Hoře sjezd stavové podobojí, na kterém zvolen jest Jiří z Poděbrad za hlavu jejich a nejvyššího hejtmana spojených východních krajů; roku pak 1448 odbývána tu tejná schůze téhož Jiřího a jeho přátel, v níž usnešeno tažení na Prahu. V dalším průběhu století XV. se K. H. napořád více zvelebovala, jmenovitě za panování krále Jiřího, který výsady města ještě novými rozmnožil. Mezi jiným zprostil je r. 1467 dosavadní podřízenosti hornímu právu Jihlavskému. Na sněmě r. 1471 po smrti krále Jiřího v K-né Hoře držaném zvolen jest na království České Vladislav, syn Polského krále Kazimíra, kterýžto panovník obzvláště si dal záležeti na všemožném zvelebení K-né Hory, již obdařil novými výsadami a často sám ve městě meškával. Roku 1480 zařízena jest v K-né Hoře první knihtiskárna v Čechách. Touž dobou obec utěšeně květoucí nešetřila obětí na dobré zřízení škol, na něž povolávala za ředitele muže proslulé. Roku 1489 usadil se v K-né Hoře Augustin biskup Sanktuarienský, který světil kněží podobojí, jsa od utrakvistů přijat za jejich hlavu, i bydlel tam až do své smrti (1493). Roku 1496 zbouřil se lid dělnický v dolech proti svým úředníkům jej utiskujícím, i musil vytáhnouti proti nim branný lid z okolních měst, který je přinutil poddati se a vydati vůdce zpoury, jichž pak deset jest sťato. Když však následujícího roku král do Čech přijel a též K-nou Horu navštívil, přesvědčil se, kterak příčinu ke zpouře byla zavdala nepoctivost úředníků dělníkům spravedlivou mzdu zadržujících, i dal věc tu pilně vyšetřiti a tři z úředníků těch na smrt odsoudil. Roku 1504 usadil se v K-né Hoře jiný utrakvistický biskup, Filip de Novavilla, titulární biskup Sidonský, který tu zvláštní konsistoř zřídil, nezávislou od Pražské konsistoře pod obojí, při níž i theologické učení zavedeno bylo. Biskup ten, stařičký jsa, zemřel sice již r. 1507, ale konsistoř Kutnohorská zachovala se až do r. 1620, řízena jsouc vždy arciděkanem městským. Za krále Ludvíka nastaly spory mezi méstským úřadem šepmistrovským a úřadem mincmisterským, jenž se nepovolaně do záležitosti obecních míchal, kterýžto spor jest od krále ve prospěch města rozhodnut. V též době dály se znamenité podvody při výtěžku horním, když k úřadům horním dosazováni byli cizinci, kteří buď věcem horním nerozuměli, anebo více hleděli obohacení sebe nežli obecného prospěchu. To byla jedna z hlavních příčin následujícího klesání hor, kteréž Ferdinand I., nástupce Ludvíkův, marně hleděl zabrániti vysíláním komisí do K-né Hory, které měly stav hornictví tamějšího vyšetřiti a činiti návrhy k jeho opětnému zvelebení. Konečně Ferdinand r. 1534, když zatím i nejvydatnější důl Osel zatopen byl, na sněmě stavům se projevil, že pavování v K-né Hoře déle držeti nechce, od kteréž doby také přestal náklad královský na ně. Roku 1547 Horníci pro účastnění se zpoury stavovské proti králi zbaveni jsou výsad svých, kteréž však brzy zase částečně (ty, které potvrdili králové Sigmund a Ladislav) jim vráceny jsou. Roku 1545 uzavřena neukončená stavba chrámu sv. Barbory. V letech 1554 a 1562 K. H. morem velmi trpěla, když pak roku 1568 mor v Praze zuřil, veškeří zemští úřadové do K-né Hory se přestěhovali a tu po celý rok zůstali. Za Maximiliana se výtěžek hor o něco polepšil, a král opět rozličné náklady na ně podnikl. Když vyzrazeno jest, že Židé podvody při dobývání stříbra páchané podporují, vydal král Maximilian r. 1568 zákaz, aby pod přísnou pokutou ani v městě ani na míli cesty v okolí se zdržovati nesměli. Za Rudolfa II. opět hory klesaly, r. 1582 veliká povodeň nejvýnosnější doly na dobro zatopila, a havíři nenalézajíce výdělku houfně pryč stěhovati se počali. Tu k zvelebení hor povoláváni jsou všelijací cizinci, kteří však jen rychlého sebe obohacení pilni byli, aniž ke vzniku hornictví čím přispěli. O pozdviženi Hor Kutných jak za Rudolfa tak za Matiáše mnoho na sněmích jest rokováno a veliké sumy peněz na to vynakládány; nedocíleno však žádoucího výsledku, a to dílem pro veliké podvody při tavení rud, jimž nemohla přítrž učiněna býti. Roku 1618 nejvyšší mincmistr Vilém Vřesovec hory na 15 let pachtem převzal, ale sotva nakládati počal, tu vypuklo povstání proti Matiášovi, jehož i K. H. se zúčastnila. Po bitvě Bělohorské i primator Kutnohorský Jan Šultis z Felsdorfu k smrti jest odsouzen a s jinými náčelníky povstání 21. čna 1621 v Praze na rynku Staroměstském sťat. K. H. jest těžce pokutována, dovedla však za krátko smířiti císaře Ferdinanda II., který r. 1625 městu všecka jeho někdejší práva navrátil. Za to se město zavázalo, že bude po deset let hory nákladem svým vzdělávati, při čemž však obec, když dílo hornické se nedařilo, nesmírně se zadlužila, tak že r. 1636 prosila o propuštění z toho závazku, což také povoleno bylo. Od těch dob zdejší hory nikdy více se nezotavily, a všechen náklad na ně, ještě v pozdějších dobách vedený, marným se ukázal. — Statky, obci Kutnohorské po bitvě na Bílé Hoře skonfiskované, daroval Ferdinand II. jesuitům, kteří si tu nádhernou kolej vystavěli. Ti spolu s vojskem do města položeným spůsobili po dobrém i po zlém navrácení se Horníků do lůna církve katolické, při čemž všickni, kdož nechtěli upustiti od své víry, vystěhovati se musili. Tím ztratila K. H. tak veliké množství obyvatelstva, že přes 300 domů prázdných zůstalo. V běhu 3Oleté války, kdež město od vojsk císařských i nepřátelských mnoho trpělo, přišla K. H. dočista na mizinu. Jen ponenáhlu za pokojných let na to následujících se K. H. dobrou správou poněkud zase zotavovala. Roku 1661 povstala mezi K-nou Horou a Plzní rozepře o přednost místa i hlasu na sněmě, která teprv r. 1694 narovnána jest v ten spůsob, že obě města v přednosti místa a hlasu střídati se mají. Roku 1733 dali jesuité znak městský nad vchodem do chrámu sv. Barbory násilně sraziti, z čehož povstala dlouhá pře s obcí, která r. 1740 od císaře Karla VI. rozhodnuta v ten spůsob, že jesuité městský znak svým nákladem zase na předešlé místo postaviti musili.