Vlastenský slovník historický/Kunhuta

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Kunětická Hora	Kunhuta	Kúnici

Údaje o textu
Titulek:	Kunhuta
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 408–409. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kunhuta Štaufská
Související články ve Wikipedii: Kunhuta Uherská, Kunhuta Přemyslovna

Kunhuta, česká forma německého ženského jmena Kunigunde. 1) K., manželka krále Českého Václava I., dcera krále Německého Filipa, učinila mnohá nadání klášterům a kostelům, a zemřela r. 1248 uprostřed všeobecných zmatků, které tehdáž v zemi panovaly, jak se zdá, hořem. — 2) K., krásná choť Přemysla Otakara II. a matka Václava II., dcera Rastislava Michajloviče, pána Mačevského z rodu ruských knížat Černigovských, a Anny Uherské, provdala se 23. pros. 1261 asi šestnáctiletá za řečeného krále Českého, porodila 1265 dceru Kunhutu, 1269 dceru Anežku a 1271 Václava, potomního krále. Po smrti Otakarově zavřela K. s císařem Rudolfem, který se byl Moravy zmocnil, smlouvu, dle níž měla jemu pod jistými výminkami odevzdána býti poručnická vláda nad Čechami. K. s dětmi svými vzala sídlo v Praze, kdež držela skvělý dvůr, ale na začátku roku 1279 Ota Braniborský, zmocniv se poručnictví nad Václavem a opanovav Prahu, matku i syna v zajetí vzal a odvézti kázal na Bezděz, kde držáni jsou ve vazbě. Ale K-tě podařilo se uprchnouti na Moravu, kdež panstvo jí náchylné vymohlo jí slušné opatření v Opavě. Tam nyní dvorem jsouc netajila milostnou přízeň svou k Závišovi z Falkenšteina, jemuž porodila syna. Když Václav II. na trůn dosedl, usmířivši jej pokornými dopisy, odebrala se do Prahy, kde roku 1284 slavila sňatek svůj s milencem, ale zemřela již 9. září 1285. — 3) K., zpanilomyslná dcera Přemysla Otakara II. a předešlé, byla již co dítě zasnoubena nejprv s Jindřichem, synem Albrechta markrabí Duryňského, a později s Hartmanem, synem císaře Rudolfa I. Přes to všecko vstoupila r. 1277 do panenského řádu klarisek. Když však bratr její král Václav II. o to se snažil, aby moc svou v Polště rozšířil, byl slib její klášterní mocí papežskou rozvázán a K. r. 1290 provdána za knížete Mazovského. Ale po brzké smrti manžela svého přijala opět roucho klášterní a vstoupila r. 1302 do řádu benediktinek u sv. Jiří v Praze, kteréhož kláštera se brzy potom abatyší stala a důchody jeho značně rozmnožila. Zemřela 27. list. 1321, zanechavši po sobě vzácnou památku uměleckou, totiž pasionál od kanovníka Beneše psaný a od mnicha dominikánského Koldy malbami ozdobený, jenž chová se v universitní bibliotéce Pražské, pak berlu chovanou v Teresianském ústavu šlechtičen na hradě Pražském, kterouž pro ni dal zhotoviti bratr její král Václav r. 1303.