Vlastenský slovník historický/Koruna
Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
Korouhevník | Koruna | Koruna zlatá |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Koruna |
Autor: | Jakub Malý |
Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 375. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Koruna (klenot) | |
Související články ve Wikipedii: Svatováclavská koruna |
Koruna, příznak moci panovnické králů a císařů, který se jim při nastupování vlády slavným obřadem na hlavu staví. Taková k. bývá ze zlata, ozdobena drahým kamením i jinými klenoty, a k ní náležejí mimo to ještě žezlo, říšské jablko, někdy také prsten, plášť atd. jakožto klenoty korunovační. K., kterou se králové Čeští korunují, slove k-nou svatováclavskou, a to proto, poněvadž Karel IV., který ji dal zhotoviti a první tou korunou r. 1347 korunován byl, nařídil, aby chována byla v hlavním kostele Pražském, a sice v hrobě sv. Václava na hlavě tohoto dědice a patrona českého, odkudž měl ji každý král vzíti jen v den svého korunování neb jiné slavnosti, při které by k-ny bylo potřebí, a hned téhož dne po vykonané slavnosti navrátiti ji zase. K opatrování k-ny ustanoveni jsou zvláštní úředníci zemští, nazvaní strážcové k-ny, z nichž jeden jest ze stavu panského, druhý z rytířského. — Ve smyslu přenešeném slove k. také moc královská, někdy též země k říši nějaké náležející. V tomto posledním smyslu k. Česká zahrnuje království České, markrabství Moravské a knížectví Slezské, jakožto země někdejší říše České, jichž státoprávní svazek trvá dle práva doposavad. Jindy náležely ku k. České ještě obě Lužice, Braniborsko, vévodství Lucemburské a četná města i panství v nynějším Sasku a Bavorsku, což během času vše, jakož i největší část Slezska, od říše České jest odtrženo.