Vlastenský slovník historický/Koranda

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Korambus	Koranda	Kořínek

Údaje o textu
Titulek:	Koranda
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 372–373. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Václav Koranda starší

Koranda 1) Václav starší, kněz táborský, rodič z Plzně, kde se po svém vysvěcení stal farářem. Přilnuv hned v prvních začátcích k učení Husovu poskytoval u sebe útočiště všem, kteří odjinud pro novotaření stíháni byli. Hromady a schůze lidu tehdáž počínající schvaloval, vybízeje k nim na kázaních, a sám sebrav r. 1419 hojný zástup lidu obojího pohlaví v Plzni a v okolí táhl s ním k hromadě určené na den 30. září k Jesenici „u Křížků“, kamž po přemožení mnohých překážek přiraziv kázaním napomínal lid, aby též své obrany pilni byli, a nechodili již s poutnickou holí, ale s mečem v rukou. Od té doby účastnil se všech násilných skutků Husitů, tu v poli s vojíny přebývaje (byl přítomen i bitvy u Sudoměřic), tu v městě k boření klášterů a ničení ozdob kostelních vybízeje. Jeho jmenovitě spůsobením vypravil se 10. srp. 1420 zástup fanatický z Prahy na klášter Zbraslavský, jejž vybili a vyloupili. Nedlouho potom upadl K. v zajetí pánů z Rožmberka a vsazen jest v jednu věž na hradě Příbenicích. Tu v noci na den 13. listopadu dobyv se z okovův osvobodil také jiné spoluvězně své, a jich pomocí zmocnil se pak hlídačů svých a na místě svém je upoutal. Pak vyslal jednoho na blízký Tábor dát zprávu o tom co se stalo. Hejtman táborský Zbyněk z Buchova nemeškaje přitrhl k hradu, udeřil naň, a když K. se svými s věže na obležené kamením házejíce „Tábor, Tábor!“ křičeli, posádka pomatena vzdala se. K. tím získal ještě větší moci u strany táborské, i brán jest potom častěji na radu a důležitá poselství mu svěřována. Roku 1421 dne 3. ledna přinesl konšelům Staroměstským písemnou odpověď, jakou byli Táboři při hádání v domě Zmrzlíkově dáti slíbili, žádaje při tom o slyšení před obcí, kteréž když mu bylo odepřeno, měl veřejné kázaní o ornátech v kostele u Marie Sněžné, kdež mu odpíral mistr Petr z Mladeňovic. Později přijal K. místo faráře v Žatci, odkud však vypuzen jest, když roku 1437 po stvrzení kompaktat mnozí kněží kališničtí místa svá duchovním pod jednou postoupiti musili. Při tom zapovězeno mu, aby nekázal více a bydlel jen v městě Táboře, aniž vycházel z něho pod pokutou utopení. Ale svým časem dostal se do Žatce zase a horlil jako dříve. Jak dlouho potom v Žatci zůstal, neví se. Roku 1451 byl opět v Táboře a měl disputaci s Eneášem Sylviem, který jej „starým ďáblovým nástrojem“ nazval. Roku pak 1452, když správce zemský Jiří z Poděbrad odporný Tábor pokořil, tu jest i K. s jinými předními kněžími táborskými dostaven do Prahy, kdež dlouho jsou držáni u vězení na radnici Staroměstské, konečně pak odvezeni na hrady Jiříkovy, a jmenovitě K. na Litice, kdež chován jest do smrti. Co zvláštnost připomíná se o něm, že od těch dob, co při dobývání Příbenic osobně se boje účastnil, nesloužil více mše, než toliko kázal. — 2) Václav K. mladší, též z Plzně, narozen asi 1424, studoval v Praze, kdež se 1454 stal bakalářem a 1458 mistrem, načež počal na universitě učiti. Roku 1460 vyvolen děkanem, v kterémž úřadě přes odpor Křižanovského od krále Jiřího potvrzen jest. Roku 1462 byl K. mezi posly vypravenými do Říma o potvrzení kompaktat, i ač před samým papežem Piem II. velmi výmluvně svou věc vedl, papež nicméně prohlásil kompaktata za zrušená. O poselství tom zůstavil K. podrobné popsání. Tím poselstvím do Říma K. nemálo se proslavil, a universita projevila mu uznalost svou tím, že ještě téhož roku jej za rektora zvolila. Roku 1471 zvolen podruhé za rektora, a po smrti Rokycanově za jeho nástupce v řízení konsistoře. Jsa horlivým kališníkem hájil K. stranu svou slovem i písmem jednak proti katolíkům, jednak proti bratřím se vším úsilím. Roku 1478 na sjezdě ke dni 10. srpna do koleje Karlovy položeném měl hádání s bratry českými, ale všeliká jeho výmluvnost měla tak málo účinku, jako r. 1462 v Římě před papežem. Roku 1488 vítal K. řečí latinskou biskupa Jana Filipce, když v poselství od krále Matiáše do Prahy přijel. Roku 1489 sňato s něho břemeno úřadu administratorského, když stavové konsistoř biskupu Augustinovi Sanktuarienskému ke správě poručili. Roku 1502 uvítal K. před městem jmenem university krále Vladislava, když po delší nepřítomnosti do Prahy přijel. Roku 1505, když biskup Filip Sidonský pro uvěznění kněze Martina, střídníka Týnského, kázal zastaviti po Praze služby boží, tu K., Pavel z Žatce a Václav z Pacova s radou Staroměstskou vydali společné nařízení, aby toho interdiktu nebylo posloucháno. Roku 1513 K. potřetí co rektor řídil universitu, a zemřel teprv 9. ún. 1519 co stařec 95letý. Mimo zmíněné svrchu Poselství krále Jiřího do Říma (vytištěné ve Výboru z lit. české II. 663—714), jsou od K-dy rozličné nábožensko-polemické spisy, z nichž jmenujeme Obranu víry proti Pikhartóm (rukopis v Českém museu a v archivu kapitoly Pražské). Manuálník K-dův, do něhož sám spisoval i opisovati dával zprávy o souvěkých událostech i jiných věcech, chová se v universitní knihovně Pražské.